TEHERÁN/PRAHA „Třicet let poté, co v Teheránu převzali moc ajatolláhové, se braní rukojmí stalo oblíbeným nástrojem, kdykoli se islámský režim cítí v nebezpečí,“ napsal loni v létě britský novinář Con Coughlin v analýze pro list The Daily Telegraph. V té dobu zrovna Írán oznámil záměr postavit před soud několik zaměstnanců britské ambasády. Úřady je zatkly v souvislosti s protesty po červnové kontroverzní volbě prezidenta, ve které zvítězil Mahmúd Ahmadínežád. Případ, který vyvolal diplomatickou přestřelku mezi Íránem a Velkou Británií, nakonec skončil postupným propuštěním zadržených po zaplacení kauce.
„Je to návrat k taktice braní rukojmí z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let,“ komentoval událost Coughlin v narážce na období po islámské revoluci. Americké velvyslanectví v Teheránu 4. listopadu 1980 obsadili íránští radikální studenti. Za rukojmí vzali více než 60 zaměstnanců. Výměnou za propuštění žádali vydání bývalého panovníka šáha Rezy Pahlavího do Íránu (tou dobou se zrovna léčil ve Spojených státech), navrácení jeho majetku Íránu a závazek nevměšovat se do íránských záležitostí. Americkou vládu prezidenta Jimmyho Cartera obviňovali z toho, že se pokouší dostat nedávno svrženého šáha k moci. Zadržování rukojmí trvalo 444 dnů. Během té doby nechal ajatolláh Chomejní propustit ze zajetí ženy a černé Američany. O pár měsíců později ještě ze zdravotních důvodů vicekonzula Richarda Queena. Všechny pokusy o záchranu rukojmí ztroskotaly. Největším neúspěchem ze strany Američanů pak byla zcela nezdařená operace Orlí spár.
K propuštění zbývajících rukojmí nakonec došlo 20. ledna 1981, shodou okolností v den inaugurace nového amerického prezidenta Ronalda Reagana. Částečně k tomu přispělo i vyjednávání alžírské vlády. Vztahy mezi Íránem a Spojenými státy však zůstávají po této události na bodu mrazu.
Případ britských námořníků Írán teď podobně vystupuje vůči Britům v době, kdy jsou vzájemné vztahy rovněž více než napjaté.
Loni například zadržoval v zajetí pětici britských námořníků. Sportovní jachta Kingdom of Bahrain byla zrovna na cestě z Bahrajnu do Dubaje, když ji 25. listopadu u ostrova Sírrí zadržely íránské revoluční gardy. Předvolali Brity k výslechu, protože je podezřívali, že do íránských vod vnikli se „zlým úmyslem“.
Případ se řešil na vysoké politické úrovni. Tehdejší britský ministr zahraničí David Miliband volal do Teheránu svému protějšku Manúčehremovi Mottakímu a žádal ho, aby sportovci dostali možnost mluvit s konzulem. Událost skončila 2. prosince propuštěním jachtařů. Íránci usoudili, že vpluli do iránských vod omylem.
***
ZAJETÍ AMERIČANŮ
Americké velvyslanectví v Teheránu obsadila 4. listopadu 1979 skupina íránských studentů. Přes 60 lidí bylo zadržováno 444 dnů (propuštěni byli 20. ledna 1981). Od této doby USA Írán obviňují z podpory světového terorismu a začaly usilovat o jeho naprostou diplomatickou a hospodářskou izolaci.
