Z díla ruského autora Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821-1881) vydalo nakladatelství Volvox globator nyní v překladu Aleny Morávkové dva krátké texty.
Prvním z nich je Román v devíti dopisech, který podává mimoběžnou korespondenci. První muž píše: „Moje žena je těhotná a navíc lekavá a občas trpí melancholií. V divadelních představeních se někdy střílí a s pomocí mašin se vyrábí hrom. Proto ženu do divadel nevodím, aby se nevylekala. A já si na divadlo nepotrpím.“ A druhý: „Náš maličký nás uvrhl v naprosté zoufalství. Karl Fjodoryč mu předepsal rebarboru. Sténá a včera nikoho nepoznával. Dnes nás začal poznávat a drmolí: ,Papá, mamá, bú...‘ Žena celé dopoledne pláče.“ Přátelství dvou mužů končí hořce ironickou nabídkou...
Druhý text má v názvu jméno hlavního hrdiny Plazunkova: „Pozorně jsem se na toho člověka zahleděl. Dokonce i v jeho zevnějšku bylo cosi zvláštního, co vás přimělo ulpět na něm pohledem, třebaže jste byli bůhvíjak roztržití, a vzápětí vybuchnout v hurónský smích.“ Sám Plazunkov se dá do vyprávění svého příběhu, v němž hrají důležitou roli nepovedené zásnuby a zbrkle podepsaná výpověď.
Dvě miniatury od ruského velikána v útlém svazečku potěší. Stará dobrá klasika, která je stále nadmíru živá. Další setkání s postavami, které se snaží dosíci vlastní vážnosti, přestože klečí na holé zemi.
HODNOCENÍ LN ****
