Enon vznikli na sklonku 90. let a Českou republiku od té doby navštívili několikrát. Svými energickými koncerty dokázali strhnout na svou stranu spoustu fanoušků; není tedy divu, že poslední koncert těsně před Vánoci byl beznadějně vyprodán a na některé se vůbec nedostalo. I proto se Enon vrací do většího klubu. „I když máme radši menší prostory, chceme zkusit něco jiného,“ říká zpěvák, textař a kytarista kapely John Schmersal. „A nestane se, že by se na náš koncert někdo nedostal kvůli kapacitě.“ Příchody a odchody Po krátké zimní pauze a severoamerickém turné se Enon vrací znovu do Evropy, kde mezi natřískaným koncertním programem stihli i několik festivalů - jedním z nejúspěšnějších byl třeba klubový Stop the Silence v Moskvě. I ten už odehráli s novým bubeníkem, kterým se stal Andy Robillard. Příchody a odchody nejsou pro Enon ničím novým a ani zásadním; naopak dokážou z personálních změn vykřesat oživení své hudby.
Stejně jako s příchodem baskytaristky Toko Yasudy bylo album High Society z roku 2002 ovlivněno elektronikou a přibyl výrazný ženský vokál, Andy Robillard podpořil kapelu v jejím „rockovějším“ období. Právě Grass Geysers... Carbon Clouds se totiž od elektroniky částečně odpoutává a nabízí přímočařejší rokenrol. Aniž by kapela tratila na své hravosti: zábava byla pro Enon vždy jedna z priorit.
Zpátky k Brainiac Svým současným zvukem se John Schmersal částečně vrací k hudbě své bývalé kapely Brainiac. Ta se rozpadla po tragické smrti frontmana Tima Taylora na jaře 1997. John vzpomíná na zformování Enon: „Bylo to něco jako zázrak. Hudbu jsem tehdy po Timově smrti bral jako terapii, nechtěl jsem zakládat kapelu. Přestěhoval jsem se do New Yorku, kde jsem jen hrál a hrál. Jenže najednou tady byli kamarádi, první společné nahrávky... a tak se narodili Enon. Můj známý zakládal vydavatelství a zeptal se, jestli bych nechtěl přispět svými sólovými věcmi a věcmi ,mojí nové kapely‘. A pak už to šlo samo.“
Enon se srovnání s rockovějšími Brainiac bránili a svým popovým laděním podobnosti předcházeli. Zvuk desky Grass Geysers... Carbon Clouds, který je Brainiac nejpodobnější, ale vyplynul přirozeně: „Je to víc než deset let. Myslím, že se i tahle podoba k Enon hodí a je dobře, že jsme se k Brainia vrátili.“
K zahrání poslední desky si Enon vystačí s trojicí kytara, baskytara a bicí, ale pro svůj pražský koncert znovu opráší i klávesy, aby mohli zahrát písničky alb Hocus Pocus nebo High Society. „Speciálně pro Prahu si půjčíme klávesy. A elektronika bude!“
HODNOCENÍ LN
****
Enon: Grass Geysers...
Carbon Clouds
Touch and Go 2007, distribuce v ČR: Day After
