„Tónda! Tónda,“ skanduje mnohatisícový dav v centru východoněmeckého Lipska. Na pódium fanzóny právě vylezl Antonín Panenka, který zajistil prozatím jediné vítězství Čechů, tehdy společně se Slováky, na mistrovství Evropy ve fotbale v roce 1976.
Nyní se o to česká reprezentace pokusí znovu. Začíná Euro 2024 a do Lipska se na úvodní zápas proti Portugalsku vypravilo 10 tisíc Čechů. A půlmilionové město ovládli.
„Češi, Češi,“ zní ulicemi. Není stánek s pivem, kde by nebyl někdo v červeném dresu se lvem. „Jsou to sice patoky, ale ja su z Brna,“ ospravedlňuje si dalších 6 euro za kelímek nevalné německé desítky muž v klobouku v barvě trikolory. Antonín Panenka mezitím znovu předvádí svůj legendární dloubák. Dav šílí. A to fotbal ještě ani nezačal.
Ruské kolo a tanec v rytmu flamenca
Fanzóna, vzdálená 4 kilometry od Red Bull Arény, kde se utkání hraje, připomíná Matějskou pouť. Ruské kolo, hrací automaty, stánky s bratwursty, pivo. Svátek fotbalu. Duní hudba. Fanoušci se kroutí do rytmu.
„Ty zrádče,“ okřikne pivem už dost posilněný Čech svého kamaráda, který za zvuků flamenca tančí s mladou Portugalkou a objímají se. Mladík jen pokrčí rameny. „Však ty bys ji bral taky,“ křikne zpět.
„Žízéééééň,“ hypnotizuje pomalu tekoucí pípu u pojízdného výčepu muž v bílém tričku.
Kdo zvedne oči od piva, uvidí překvapivě živou architekturu Lipska. Jsme na Augustusplatze, neboli Augustově náměstí, v éře NDR Karl Marx Platze. Rozlehlé ploše, kde by mohla přistávat letadla, vévodí Gewandhaus, obří koncertní budova postavená ve stylu brutalismu. Náměstí lemuje též panorama univerzitních budov, které vzhledem připomínají kostel sv. Pavla, který komunisté v roce 1968 nechali zbořit.
Nové se tu mísí se starým, nejstarší německá renesanční stavba – radnice s muzeem, vedle je moderní 142 metrů vysoký mrakodrap Panorama Tower. Korzují tu lidé, projíždějí tramvaje. Živá učebnice dějepisu a stavitelství.
Poslat Ronalda do důchodu
Ale zpátky mezi fanoušky. Ve stínu lip u půllitrů rozumuje hlouček kamarádů o českém mančaftu. Největší hvězdou je pro ně český útočník Patrik Schick. Německé prostředí zná dobře, ostatně hraje v německé Bundeslize, navíc strávil roční angažmá právě zde v Lipsku v řadách zdejšího klubu, než ho ulovil Leverkusen.
Spatřit osmadvacetiletého Schicka na hřišti proti fenomenálnímu Ronaldovi je sen všech fotbalových nadšenců. Oba dva borce spojuje poslední Euro, kdy oba nastříleli pět gólů a stali se nejlepšími střelci šampionátu.
„Ronaldova fotbalová kariéra se blíží ke konci, je mu 39 let. To je věk, když už fotbalisté dohrávají. Máme teď šanci uspíšit jeho odchod do důchodu,“ zamýšlí se vůdce asi desetičlenné české výpravy.
„Prosímtě přestaň mudrovat. Povíme si večer,“ brzdí jeho věštbu jeho družka.
Otázka, jestli máme proti Portugalsku s Ronaldem v čele šanci, je vůbec nejčastějším motivem rozhovorů.
„Máme Tomáše Součka, který dominuje záloze v Premier League, máme Patrika Schicka a Adama Hložka z Bundesligy, máme Vladimíra Coufala, co hraje za West Ham United. To je silnej mančaft,“ předvádí své fotbalové znalosti klučina ve fotbalovém dresu. Ozve se souhlasné bručení. „Míč je kulatý a stát se může cokoliv,“ uzavře diskusi jiný fanoušek.
Zásek na hranicích
Do Lipska se sjeli ze všech koutů Česka. Cesta sem se dá po německé dálnici A14 zvládnout z Prahy za 3,5 hodiny. České dráhy sice do saské metropole vypravily hned několik vlaků, ale řada fanoušků přijela vozem.
Už na hranicích museli mnozí strpět prohlídku německých celníků. „Vergessen. Zu hause,“ lámanou němčinou vysvětluje opocený český řidič, že doklady zapomněl doma. Prosebné pohledy jeho spolujezdců obměkčí policistu a ten je mávne rukou. „Weg,“ posílá je mávnutím ruky pryč.
V Lipsku se situace nelepší, nejde totiž nikde zaparkovat. Svědčí o tom množství aut s českými espézetkami, které marně krouží ulicemi. Zřejmě pod legendou, že popojíždějící auto vypustí méně smradu než stojící, je většina parkovacích míst je jen pro rezidenty.
Lipsko je navíc, stejně jako každé jiné větší německé město, bezemisní zónou, kam mají vjezd povolená pouze vozidla opatřená zelenou ekologickou vinětou. Tu lze získat za čtyři stovky na STK jen v případě, že máte novější vůz splňující moderní emisní normy. Za absenci známky je pokuta 100 euro. Policii je přitom jedno, že vaše auto je nové a tudíž logicky vypouští do vzduchu méně emisí než průměrný kuřák cigarety, řeší jen přítomnost ekologické známky na čelním skle.
S víčkem se dovnitř nesmí
Ale zpátky do fanzóny v centru města, kde se dál krotí žízeň a hlad. Vchod do ní hlídá několik bran, kde ochranka šacuje vstupující. „Dekl!“ zastavuje skupinku Čechů sekuriťák. „Was?“ diví se fanoušek. „Von myslí víčko od tý koly. Musíš ho odtrhnout a zahodit,“ vysvětluje mu kolega. „Abys tu flašku nemohl po někom mrsknout,“ dodává.
U jedné z bran postává muž středního věku se synem. Na cedulce mají napsáno „Koupím lístek“. „Syna vylosovali, mě ne. Když to neklapne, pošlu na stadion aspoň jeho,“ vysvětluje Čech.
Vstupenek pro Česko uvolnila UEFA na každé utkání jen 10 tisíc. Navíc se o ně losovalo, takže nikdo předem nevěděl, jestli po vyplnění webové registrace se na něj usměje štěstí.
Václav, který přijel z Poděbrad, za svůj lupen dal 6 tisíc. Při losování ho nevybrali - koupil pak lístek přes inzerát od překupníka. „Na férovku se mi přiznal, že lístků nakoupil víc přes své rodinné příslušníky, známé a kamarády, kteří si vyplnili registraci, ale ani neměli zájem na zápas jezdit. Kalkuloval, že je prodá. A prodal,“ konstatuje Václav.
Kdo měl v losování štěstí, sehnal nejlevnější vstupenky za 30 euro (740 korun) do sektoru za brankami, s lepším výhledem byly za 60 euro (1476 korun), nejlepší místa pak stála od 150 do 200 euro (3690 – 4920 korun).
Aby se vůbec hrálo
Blíží se pátá hodina a dav fanoušků ve fanzóně se vydává hromadně na pochod ke stadionu. Jako by ale jejich věrnost fotbalový pánbůh chtěl pořádně otestovat, spustí z nebe prudký liják. Šňůry lidí hledají útočiště, kde se dá – pod stromy, v kavárnách, podchodech.
Red Bull Arena je druhým největším stadionem ve východním Německu, v roce 2006 hostila mistrovství světa ve fotbale. Hrají se tu koncerty, v srpnu tu zaduní Rammstein.
Od roku 2009 je sídlem bundesligového RB Lipsko. Jde o v Německu suverénně nejnenáviděnější klub, právě kvůli svému „umělému“ vzniku bez předchozí tradice z peněz nápojového giganta vyrábějícího energetické drinky. Fanoušci hostujících celků Lipsko bojkotují a na zápasy sem nejezdí. Tribuny tak bývají obsazené jen z půlky. To ale dnes neplatí. Zápas začíná za chvíli. Stále poprchává, občas vykoukne sluníčko. A všichni se tentokrát modlí. Nejen o vítězství, ale aby se vůbec hrálo.
