Nahrávky zpěvu Evy Olmerové z let 1990 až 1991 byly digitálně upraveny a poté vytvořil nová aranžmá Radim Linhart. Jazzový kvintet Eva Band, sestavený speciálně pro tuto příležitost, pak pořídil novu nahrávku, jež doprovodila zpěv Evy Olmerové, snad aby navodil iluzi, jak by asi vypadalo živé koncertní vystoupení.
Olmerová byla v té době už hodně nemocná a na jejím hlase je to znát. Přesto nahrávky prozrazují zbytky její osobitosti. Je to zároveň smutné poslouchání pro toho, kdo zpěvačku znal v její nejjiskřivější kondici.
Intimní svědectví
Na křtu přátelé a kolegyně vzpomínali na bezprostřední, upřímnou a nezištnou kamarádku, jež přese všechny nectnosti, hříchy a nedostatečnosti vůle stála za přátelství. Podobně se vyjadřují i ti, kdo poskytli materiál ke vzpomínkové knize. Nazývají ji Evinkou, Evičkou, Evuš a zmiňují se o ní velmi laskavě. Na to, že se s Evou Olmerovou potkal jen jedenkrát, v únoru 1993 (10. srpna pak zemřela na cirhózu jater a další komplikace), projevil autor knihy Jaroslav Kříženecký dost velkou odvahu. Složit portrét osobnosti tak nejednoznačné, komplikované, zvláštní a v podstatě neuchopitelné v rozkmitu od extrému k extrému je nezáviděníhodný úkol. Pomohla mu svědectví příbuzných, přátel a kolegů (většinou kupodivu kolegyň), rodinný archiv bratra Evy Jiřího Olmera, dokumenty, recenze ... Měl také k dispozici privátní korespondenci Evy Olmerové : „Málo lidem je dáno, aby uměli být v umění to, co doopravdy jsou, a ne to, co po nich chce konvence, kritika, známí, ohledy, režim, obdivovatelé, lichotníci atd... Máš černý křídla Anděla černé krásy a jsi královna zpěvu a toho strmého života, kterej si riskovala a riskuješ,“ napsal jí například novinář Sergej Machonin. Jistě je záslužné posbírat o Evě Olmerové vše, co archivy soukromé i veřejné skýtají. K tomu by náležela i solidní studie, jež by zhodnotila přínos Evy Olmerové československé hudbě. Nikoli jen mozaika zprostředkovaných výstřižků, vzpomínek, zážitků a leckdy zbytečně podrobných intimit a posmrtných ovací.
