Postoj českých rodičů je zcela opačný: tři čtvrtiny dotázaných v loňském výzkumu agentury STEM/MARK odpověděly kladně na otázku, zda je správné, že se u nás žáci brzy dělí podle schopností a že máme výběrové třídy, víceletá gymnázia a zvláštní školy.
Učitelé jsou v drtivé většině také pro – jak ukázal výzkum agentury Factum Invenio, pouze 17 % z nich se vyslovilo proti výběrovým třídám a školám na úrovni povinného vzdělávání a 10 % učitelů proti existenci škol zvláštních. Podobný postoj je typický i pro další země střední Evropy.
Rozhoduje rodinné zázemí Mezi českými rodiči je často slyšet názor, že podmínkou dobrých vzdělávacích výsledků jsou „spolužáci na úrovni“. Výsledky výzkumů provedených převážně v anglosaských zemích ukazují, že výběrové školství nezlepšuje celkový průměrný výsledek, pouze zvyšuje rozdíly ve výsledcích žáků v různých typech škol. Z takto postaveného systému profitují zejména děti vzdělaných a dobře situovaných rodičů, které jsou ve třídách s lepšími učiteli, lepším vybavením, náročnějším kurikulem.
Výzkumy navíc dokládají, že právě rodinné zázemí je rozhodujícím faktorem volby: vzdělanější rodiče přikládají vzdělání větší váhu a častěji své děti hlásí k výběrovému studiu. Nadané děti pocházející z méně podnětného rodinného prostředí, které o takové vzdělání nejeví zájem, tak na tento systém doplácejí.
To potvrzují i české výsledky: 69 % rodičů se základním vzděláním uvedlo, že pro své dítě nevybírali základní školu a poslali je do té nejbližší. Vysokoškolsky vzdělaných rodičů ale takových bylo jen 34 %. Podobnou dělicí čáru kreslí i rozdílné finanční zabezpečení – volbu školy neřešilo 85%špatně zajištěných rodičů, kdežto mezi dobře zajištěnými jen 40 %.
Podpora znevýhodněným Oddělené vzdělávání také posiluje předsudky mezi různými skupinami obyvatel a vede ke koncentraci a posilování negativních sociálních jevů ve zbytkových školách. Řada vyspělých zemí proto hledá alternativu, která umožní společné vzdělávání a zároveň nabídne maximální rozvoj každému dítěti, tedy i tomu, které by jinak mířilo do výběrové školy.
Severské země a Španělsko zvolily návrat k systému společného vzdělávání a ke stejnému postupu vybízí své země i Evropská komise. Systémy, které směřují k tomuto modelu, zároveň zavádějí další opatření, která mají minimalizovat rozdělování dětí do škol podle rodinného zázemí. Například jsou finančně štědřejší u škol s určitým (nepříliš vysokým) podílem znevýhodněných žáků, čímž se snaží zamezit jejich koncentraci na jiných školách.
Ve Švédsku musí na školách, ve kterých je převis poptávky nad nabídkou, přijímat děti na základě náhodného výběru (loterie), nikoli na základě přijímací zkoušky. Severské země také znevýhodňují volbu jiné než „spádové“ školy. Švédští rodiče, kteří volí pro dítě jinou školu, tak musí platit náklady na školní autobus, který je jinak zadarmo.
Některé systémy se snaží zamezit vzniku elitních škol tím, že eliminují na soukromých školách školné a přijímací řízení. Školy sice dostávají stejnou podporu od státu jako školy státní, vybírat si děti a inkasovat školné však nesmějí.
Ke společnému vzdělávání dětí různých schopností a pocházejících z různorodého rodinného zázemí musejí však být ve školách připraveny podmínky: učitelé musejí být vybaveni znalostí rozmanitých pedagogických metod, musejí mít k dispozici materiály, které umožňují diferencovanou výuku, pomocné učitele a další specialisty. Tato podpora je nezbytná proto, aby bylo možno věnovat všem žákům odpovídající péči.
V anglosaských zemích používají metodu podpory čtenářských dovedností. Žáci, u kterých učitel identifikuje problémy se čtením, tráví po nějakou dobu (nečastěji 12–20 týdnů) každý den půl hodiny o samotě se speciálně vyškoleným učitelem, který s nimi čte a učí je efektivním čtenářským strategiím.
Velmi účinný systém podpory žáků používají ve finských školách. První intervenci vykonává učitel, jehož úkolem je identifikovat žáky, kteří mají specifické potřeby. Věnuje se jim pak před vyučováním nebo po něm, ale také v rámci běžné výuky. Ta probíhá z velké části v menších skupinkách, které takový přístup umožňují.
Pokud tato pomoc nestačí, zapojí se do pomoci asistent učitele s důkladnější péčí a až třetí v pořadí je speciální pedagog, který zasahuje tam, kde první dvě intervence dostatečně nepomohly. O žáky, u kterých je špatný prospěch způsoben špatným rodinným zázemím nebo sociálními problémy, se stará multidisciplinární tým složený z učitele, speciálního pedagoga, výchovného poradce a externích poradců: psychologa, sociálního pracovníka, případně lékaře a psychiatra.
V Česku si ještě počkáme Systém podpory je založený na zvýšené intenzitě výuky i na rozmanitosti přístupů. Důležitá je kontinuální spolupráce s třídním učitelem. Speciální péče se ve finských školách dostává více než čtvrtině žáků, a protože jsou mezi nimi i nadaní, není tato péče stigmatizující.
Podobný přístup a srovnatelná systémová opatření jsou ovšem v českých podmínkách těžko představitelné. Otázka, zda společné vzdělávání zohledňující potřeby každého jednotlivce není přece jen lepší alternativa než časné rozdělování dětí, je však relevantní i pro český vzdělávací systém.
O autorovi| JANA STRAKOVÁ, Autorka pracuje v Sociologickém ústavu AV ČR
