KALENDÁŘ VĚDECKÝCH OSOBNOSTÍ A OBJEVŮ
O prvním obeplutí jižní Afriky do dnešního Indického oceánu, které v roce 1488 uskutečnil kartograf a mořeplavec Bartolomeo Diaz, jsme psali koncem ledna. Nyní máme příležitost k tomuto „A“ (objev námořní cesty z Evropy do Indie) doplnit i „B“ (dosažení Indie). Od toho Portugalce odradila neochota jeho posádek, hrozících vzpourou.
Pět let po Díazově poloúspěchu objevil Kryštof Kolumbus Ameriku a ohrozil tím portugalskou prioritu v zámořském obchodování. Bylo třeba najít cestu do Indie (za kterou Evropa Kolumbovu novou zemi považovala) odjinud, z opačné strany. Sám Díaz králi Manuelovi I. nesobecky poradil jako velitele rozhodující výpravy dvořana Vaska da Gama. (Jiný pramen tvrdí, že k cestě, v podstatě více diplomatické než objevitelské, byl určen Vaskův otec. Ten však zemřel, a tak vedení „zdědil“ syn.)
Když v červenci 1497 osmadvacetiletý Vasco se čtyřmi loděmi vyrazil, doprovázel ho Díaz až ke Kanárským ostrovům a tam mu přenechal jednoho ze svých lodivodů, účastníků prvního pokoření mysu Dobré naděje. Po několika zastávkách na „arabském“ východním pobřeží Afriky, dílem terapeutických (zbavit se kurdějí), dílem taktických (nabýt informací, získat lodivoda pro konečnou fázi cesty) přichází 26. srpna 1498 okamžik, „kdy z koše zem hlásají lodníci, zrak jejichž z přídy dálným krajem těká“. Indie – na rozdíl od cíle cesty Kolumbovy opravdová.
Za oboustranného úžasu (první setkání černých naháčů a bílých vousáčů) pluje Vasco da Gama podél pobřeží k přístavu Kalikat. Plavba končí, začíná diplomatická mise. Deset týdnů trvá výměna darů a poklon, než dozraje čas k návštěvě u vladaře.
Z líčení očitého svědka audience snadno poznáme, co Portugalce zajímalo nejvíc: „Král měl tmavohnědou barvu, byl polonahý, jen od pasu ke kolenům oděn bílými látkami. Jedna z nich končila dlouhým provazem, na němž byly navlečeny různé zlaté prsteny s velikými rubíny... Na levé paži nad loktem měl náramek, který vypadal jako tři spojené obruče posázené klenoty.
Ze střední obruče visel navíc velký svítící kámen, diamant velikosti palce... Na krku dvojnásob ovinutý řetěz perel jako lískové ořechy... Král měl dlouhé černé vlasy svázané na temeni v uzel. Kolem něho obtočen řetěz perel jako kolem krku... Král žvýkal list... a k tomu směs ze žíravého vápna a jiných věcí. Tato směs dává ústům i zubům zářivě červenou barvu...“
Po vcelku přátelském přijetí je Vasco i s doprovodem zajat a několik dní vězněn. Brzy po propuštění odplouvá. Založení obchodní stanice překazili vlivní arabští kupci.
Na přelomu srpna a září 1499 vplouvá do Lisabonu. Výpravu přežilo 55 lidí z původních 160.
Podruhé konkvistador vyplul do Indie v čele 13 lodí roku 1502. „Zajali jsme loď plující z Mekky, na jejíž palubě bylo 380 mužů a mnoho žen a dětí, a vzali jsme jim 12 tisíc dukátů a jiné zboží v ceně nejméně dalších 10 tisíc dukátů. Loď jsme pak zapálili střelným prachem se všemi lidmi na palubě...“ vzpomínal pak jeden z členů posádky na setkání s první arabskou lodí. Když pak vládce Kalikatu odmítl vzdát se a vyhnat z města všechny muslimy, Vasco pozajímal spoustu bezbranných místních řemeslníků a rybářů, nechal je rozsekat na kusy, naházet do lodí a ty poslat ke břehu... Proslulá orientální krutost neměla proti evropské šanci, proto byla výprava mimořádně výnosná. Při třetí cestě v roce 1524, jako indický místokrál, Vasco krátce po přistání v Indii umírá.
