Spisovatel pro rozpomínání se používá metaforu odloupávání vrstev cibule. A Günter Grass si je také velmi dobře vědom procesu, který probíhá v něm jako v autorovi: „To, co se díky dosažitelným pomůckám dalo ztvárnit, přetvarovat, nakonec vyprávět ve skocích dopředu, pak zase zpět, to vše polykala a v kaskádách slov vyměšovala všežravá monstra románů. Po takovém množství exkrementů - vše zaknihováno -začala klíčit naděje, že je člověk konečně do čista vymeteným, do prázdna vypsaným prostorem.“ Tři druhy hladu Gdaňský rodák totiž už jen - pokud se přidržíme jeho metafory odloupávání vrstev cibule - v dlaních převaluje prázdnou slupku. Štiplavost samotné cibule byla dávno spotřebována v jeho románech, což potvrzuje i samotná kniha, v níž autor co chvíli odkazuje na své předchozí tituly. Ten, kdo miluje Grassův debutový román Plechový bubínek (1959), však může Při loupání cibule také číst jako popis nabírání životních zkušeností a cesty za první větou tohoto významného románu.
Ve srovnání s Plechovým bubínkem pochopitelně Při loupání cibule neuspěje. Nicméně i zde občas prosvitne Grassovo vynikající vypravěčství - pasáže o mladickém obcházení matčiných dlužníků, o desátníkovi, který se o zelenáče v uniformě v posledních dnech války staral, o učiteli vaření v zajateckém táboře, o debatách dělníků v dolech těsně po válce či o pobytu v düsseldorfském domově Charity jistě v paměti čtenářů nezapadnou.
Při loupání cibule je také příběhem mladíka, který toužil utišit tři druhy hladu - ty se týkaly jídla, sexu a umění. Vše se nakonec podařilo, a třetí hlad dokonce autor tiší hned několikanásobně -zabývá se výtvarným uměním, a než začal psát prózu, byl již nějakou dobu básníkem. Ostatně srpna 2006, kdy Günter Grass poprvé promluvil o svém členství ve Waffen-SS, se týká letošní básnická sbírka Dummer August, reagující na ohlasy tohoto přiznání. V titulní básni se píše: „Připadám si divně/ postaven před rychlý soud/ spravedlivých.“
Ve vyprávění o životě Güntera Grasse lze pak též najít mnoho styčných bodů s 20. stoletím v české kotlině. Také Gdaňsk byl místem, kde koexistovali lidé několika národností. A přestože se patnáctiletý hoch přihlásil do války dobrovolně, jeho příběh je nakonec typickým „středoevropským osudem“. V něm se člověk stává nedobrovolně zkušeným, když je nucen procházet rozličně obtížnými situacemi. A pak se z toho, co prožil, nemůže tak úplně vzpamatovat, a tak o tom vypráví - třeba v románu Plechový bubínek, jehož hlavní hrdina se jmenuje Oskar Matzerath.
