* LN Měla jste již nějakou zkušenost s extrémními běhy? Co vás k nim přivedlo?
Asi před dvěma lety jsem skončila s vrcholovou atletikou a kamarád mi říkal, že už nikdy neuběhnu maraton. Tak jsme se vsadili a za pár týdnů jsem běžela maraton na Velké čínské zdi. A loni v létě jsem byla na závodě v Kanadě, v němž se jeden den běžela padesátka a druhý den maraton. Je to pro mě taková psychická relaxace.
* LN Při závodu zemřeli dva lidé. Jak byl závod organizován?
Velice špatně. Když jsem ve výšce asi dvou tisíc metrů míjela poslední chatu, tak jsem viděla, že vrchol je v mracích. Ale organizátoři mi řekli, že mám běžet dál. Pak prudce klesla teplota, začalo sněžit a foukal silný vítr. Mohlo být i hodně pod nulou. Závod měli zastavit mnohem dřív. Navíc nahoře pro nás měli jen studenou limonádu, tak jsem si za vlastní peníze musela koupit teplý čaj. Dokonce neměli ani žádné deky, které jsou samozřejmostí i u závodů, které se běží v teple. Musela jsem vysypat koš a zabalit se do pytle na odpadky, abych se alespoň trochu zahřála.
* LN A závodníci byli na možnou změnu počasí připraveni?
Jak kdo. Já jsem měla tričko a dlouhé elasťáky z funkčních materiálů, ale předbíhala jsem i holky v bavlněných tílkách a kraťáskách. To je strašná nezodpovědnost. Závod v těch extrémních teplotách vypadal hrozivě, závodníci kolabovali, míjela jsem lidi, kteří jen leželi na zemi a klepali se zimou.
