Je těžké přejít jen tak článek Janka Kroupy Jak jsem filmoval obchod se špínou (LN 11. září). Jde o zcela zásadní věc, zdůrazněnou navíc tím, že vedení největšího českého deníku „akci Morava“ s velkým nasazením brání.
Kroupova problematická reportáž Zásadní námitka pana Kroupy proti jeho kritikům zní: „Celá řada komentátorů mne eticky kritizovala, mimochodem řada z nich v době, kdy reportáž ani neviděli.“
K tomu je třeba dodat, že sama reportáž je na celé záležitosti to nejméně zajímavé. Podstatné je, že se pan Kroupa domluvil s politikem, který měl dojem, že ho vedení jeho strany perzekvuje, a zorganizovali boudu, na niž chtěli Tlustého oponenty (a co si budeme povídat, aspoň nepřímo i předsedu strany) nachytat. Za tím účelem vznikla falešná detektivní agentura, která měla vytypovaným politikům nabízet falešný kompromitující materiál (nějak se mi nedaří uvěřit, že by o ní pan Tlustý nevěděl). Reportér to dělal kvůli atraktivní reportáži, pan Tlustý, aby si vyřídil účty s vedením ODS. Tak se spojilo příjemné s užitečným.
A za druhé, pravdivost reportáže: reportáž informovala o habaďůře, spočívající na zřízení falešné instituce, která měla nabízet falešné kompromitující dokumenty, a to jako o docela běžné a řádné věci. Proto je i ona problematická a fakt, že pan Kroupa při té příležitosti práskl i pana Tlustého, na tom nic nemění.
„Je přece veřejným zájmem, aby poslanci hlasovali svobodně a beze strachu, že na ně někdo něco vytáhne nebo je bude zastrašovat,“ píše pan Kroupa. Proto vyhotovili falešný kompromitující materiál, a to ve spolupráci s někým, kdo je podle pana Kroupy „součástí tohoto světa“. Nebude náhodou výsledkem té akce, že se lidé budou bát dát veřejně k dispozici skutečné kompromitující materiály, které být odhaleny mají, ze strachu, že jde o falzum a že se stanou obětí provokace? A mají snad ti poslanci, kteří nemají čisté svědomí, hlasovat beze strachu, že o jejich prasárnách nebude nikdo informovat, aby nenaletěl provokaci?
Pokud jde o objednané fotografie slečny Zubové, není vůbec jasné, jak konkrétně je chtěl Morava zneužít, a hlavně na rozdíl od případu s Tlustého fotografiemi nic takového neučinil. Dá se jen spekulovat o tom, že jeho záměry byly nekalé, a to je dost málo. Nebýt propojení s „případem Tlustý“, bylo by to zcela neprůkazné a mediálně nepoužitelné. Média coby aktéři politické hry A závěr? Za prvé, cesta do pekel bývá často dlážděna nejlepšími úmysly, což v tomto případě platí o panu Kroupovi, ne o dalších, kdo se na taškařici spolupodíleli. A za druhé, tak, jako je třeba dbát o to, aby se nepropojovala ekonomika s politikou, je třeba bránit i propojení médií a praktické politiky. Doposud jsme znali spíše případy, kdy se politici pokoušeli dostat pod kontrolu některá média. Skončily pravidelně velmi neslavně. Zde je případ zdánlivě opačný, vlivná média se chtě nechtě stávají jedním z aktérů politické hry. Rozdíl je jen zdánlivý, během toho se sama stávají pouhým nástrojem politických zájmů.
O autorovi| Bohumil Doležal, politolog
