Tyto optické úkazy existují až v osmdesáti různých formách. Pro jejich vznik je podstatný výskyt, ale i tvar a orientace ledových krystalů v atmosféře, a také výška Slunce nad horizontem. Některé jsou pozorovatelné velmi často, ne vždy jsou však dostatečně výrazné a navíc můžou trvat jen pár minut, jiné se vyskytují jen zcela výjimečně.
Nejznámějším halovým jevem je kruh kolem Slunce nebo Měsíce, který má úhlový poloměr 22°. Je to malé halo, jehož vnitřní část je ostře ohraničená, vnější pak přechází do ztracena. Pokud oblačnost není souvislá, vidíme jen část kruhu. Velké halo s poloměrem 46° je vzácnější a bývá méně výrazné. Občas můžeme spatřit i různé oblouky, z nichž nejčastější jsou ty, které se dotýkají právě malého hala.
Dalším častým úkazem je světelný pruh procházející vertikálně Sluncem. Je to takzvaný halový sloup a nejvýraznější bývá při východu či západu Slunce. Bělavý kruh, obepínající kolem dokola oblohu ve stejné výšce nad obzorem, ve které je právě Slunce, nazýváme parhelický.
