Současná cesta Václava Klause se již podobá „standardním“ státnickým návštěvám, v 90. letech tomu tak ale nebylo. Ostatně na zvláštní atmosféru tehdejší doby si zřejmě pamatuje i sám Klaus, který do Brazílie, Argentiny a Chile jakožto český premiér zavítal už v roce 1994.
Ještě větší náboj ale měla cesta na jihoamerický kontinent, kterou o dva roky později absolvoval Václav Havel. Atmosféra neobvyklá pro dnešní státnické návštěvy panovala už během dlouhého letu – na palubě prezidentského speciálu se tehdy ještě vesele kouřilo. V každé ze čtyř navštívených zemí – Brazílii, Argentině, Uruguayi a Chile – ale tehdejšího českého prezidenta obklopoval jiný odér: stále ještě čerstvá aureola bývalého disidenta a bojovníka proti komunistickému režimu.
Jeho slova na horké latinskoamerické půdě, kde ještě stále jsou v živé paměti mnohé diktátorské režimy, silně rezonovala. A přitahovala mnohem větší pozornost, než by se u politika z jakési malé evropské země čekalo. „Téměř všude můžeme vidět tytéž výrobky, tytéž reklamy, tytéž televizní seriály,“ kritizoval například v Sao Paulu na půdě Latinskoamerického parlamentu projevy tehdy ještě nepříliš propírané globalizace.
Zvlášť frenetického uvítání se Havlovi dostalo v brazilském městečku Lidice, pojmenovaném po české obci vypálené nacisty (byť důvodem spíš bylo to, že prezidenti sem asi zrovna často nejezdí). Obvyklému programu státnických návštěv se vymykal i další bod – návštěva amazonských indiánů, byť samozřejmě jen v rezervaci.
Současné Klausově cestě se ovšem ta tehdejší Havlova v mnohém i podobá. Kromě oficiálních částí programu, včetně návštěv krajanských spolků, i tím, že každý z nich se vypravil na místo proslavené minulými civilizacemi. Zatímco současný prezident se dnes hodlá dostat na někdejší incké sídlo Machu Picchu, jeho předchůdce se procházel mezi stále ještě trochu tajemnými sochami moai na Velikonočním ostrově, který leží tisíce kilometrů od chilské pevniny.
Oba také vyzdvihují pokrok, který Latinská Amerika v posledních letech prodělala. A zatímco Havel mluvil hlavně o demokratických reformách, Klaus vyzdvihl i hospodářské změny. „Brazílie se za patnáct let musela změnit. Dá-li se soudit podle počtu mrakodrapů v Recife, je ekonomický vzestup obrovský,“ napsal ve svém zápisníků, který posílá do deníku Právo a vyvěšuje na svých webových stránkách. A s mírnou dávkou skepse, která je v Latinské Americe na místě i po 13 letech od Havlova pobytu, dodal: „Ale nepředbíhejme.“
