Osudný zájem o astrologii Bláznivý námět Goldoniho komedie posloužil v různých obměnách jako libreto pro buffo opery mnoha skladatelů 18. století. Lakotný měšťan Buonafede mlsně pokukuje po své čiperné služce a stejně jako své bohatství bedlivě střeží své dvě dcerunky na vdávání. Představuje si pro ně nejlépe šlechtice, aniž tuší, že všechny tři už mají nápadníky. Osudným se mu stane jeho zájem o astrologii - jeden z nápadníků Ecclitico se vydává za falešného astrologa a s ostatními vymyslí podfuk, dnes nahrávající konspiračním teoriím o tom, že Apollo 11 ve skutečnosti nikdy na Měsíci nepřistálo: nechá Buonafedeho na Měsíc nejdříve nahlížet „dalekohledem“, kdy se Buonafede domnívá, že pozoruje báječný život na Měsíci, a netuší, že jsou to scény sehrané herci. Když ho pak Ecclitico omámí, myslí si, že už na Měsíci je a Ecclitico s nápadníky, za ochotné pomoci děvčat, jeho iluzi, že se mu naplnil životní sen a dcery provdal do vyšší společnosti, nadšeně podpoří. Když podraz prohlédne, je již pozdě; nakonec dcerám požehná a všem odpustí.
Se souvislostmi kolem Apolla 11 si pohrávala i znojemská mise inscenátorů režiséra Nekvasila a scénografa Dvořáka. Na nádvoří proti zbytkům gotické zdi vybudovali patrovou scénu v přízemí s pokojíky: červeným dcerunek, kde nadržené holky s medvídky a panenkami na klíně čekají, kdy se jim podaří jeho stěny prorazit; tátův zelený s trezorem a okovanou bednou; nebo Eccliticovu falešnou hvězdárnu. V patře se pak odehrává „život“ na Měsíci. Vtipným mottem scény byl kruhový reliéf zobrazující Měsíc, zavěšený nad ní na oprýskanou omítku připomínající měsíční povrch, který se po efektní proměně změnil na známý pohled z vesmíru na modrou planetu Zemi. Kostýmy a masky Pozemšťanů vycházely převážně z ducha buffo opery a ty Měsíčňanů byly patřičně fantaskní; jen laserová projekce do očí diváků nebyla šťastným nápadem, podobně jako Michael Jackson se svou měsíční chůzí.
Klasicistní podraz Pokud dějem opery je veliký podraz, diváci se dočkali řemeslně poctivého hudebního nastudování dirigentem Romanem Válkem, který řídil spolehlivě hrající The Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir, s temperamentem a svérázem, dostatečně ale „poučeným“ zkušenostmi s interpretací staré hudby. V případě Světa na Měsíci by však měli zapomenout na pietu a tvrdě škrtat - byť součástí byly taneční kreace na trampolíně, hrající si s šestkrát nižší gravitací na Měsíci, a roztomilý dětský baletní dorost. Dominoval Roman Janál v basbarytonové roli Buonafeda a velmi dobře se uplatnil soprán Lívie Obručník Vénosové jako Clarice. Ale i ostatní - Ecclitico Tomáše Kořínka, Flaminia Michaely Šrůmové, služka Lisetta Kamily Ševčíkové nebo mazaný sluha Cecco Václava Lemberka naplnili své role přiměřeně taškařici, určené k pobavení festivalového publika.
Pokud první přímý přenos z Měsíce sledovalo 600 milionů diváků celé planety, na Haydna na Měsíci bylo ve Znojmě v hledišti také plno - a publikum operním „astronautům“ nadšeně aplaudovalo. Jakkoliv letní open air produkce svádějí k využívání umělců podle klíče „kdo má čas“, je třeba ocenit, že znojemský festival se vydal náročnější cestou. Až by se chtělo parafrázovat památnou Armstrongovu větu: „Byl to malý krůček pro operu, ale velký skok pro znojemský festival...“
HODNOCENÍ LN **** Joseph Haydn: Il mondo della luna
Dirigent: Roman Válek Režie: Jiří Nekvasil Scéna: Daniel Dvořák Hudební festival Znojmo ’09, 20. července 2009
