Pouhých 1884 kusů dokonalé repliky prvního modelu legendárního švýcarského armádního nože právě začaly prodávat vybrané obchody společnosti Victorinox. Ke 125. výročí založení podniku ji ve švýcarském Ibachu vyrobili ve čtyřech sériích. Každá z nich je určena pro výhradní prodej na jiném kontinentě: v Americe, Asii, Austrálii a Evropě.
„Schweizer Armeemesser“ si Karl Elsener oficiálně nechal patentovat jako „důstojnický a sportovní nůž“. Noži se sice už neříká důstojnický, ale pouze „švýcarský kapesní“, nicméně se dodnes vyrábí podle původního patentu. Jediná zásadní změna se udála v roce 1951, kdy alpaku v kloubní části nože nahradila lehčí hliníková slitina.
Výroční nůž vyrobený podle původního modelu je vybaven z dnešního pohledu „pouhými“ čtyřmi variantami ostří. Před 125 lety totiž nebyla multifunkčnost vyžadovaným standardem a po nožích se chtělo pouze to, aby byly ostré a dlouho vydržely. Dokonalou repliku si tak zřejmě zakoupí jen sentimentální fanoušci nožů s helvetským křížem.
Naopak nejnovější nože od Victorinoxu nabízejí vedle množství ostří také elektrické a elektronické pomůcky, například svítilnu, bluetooth či flashku. Přestože ani jeden ze zmíněných doplňků není tím, bez čeho nelze vprostřed války přežít, kdo se jednou naučil ukládat si data do nože, těžko se podobného „zlozvyku“ někdy zbaví.
Vrcholnou hříčkou Victorinoxu je pak model „Swiss Champ“. Ten se skládá ze čtyřiašedesáti dílů, plní více než třicet nejrůznějších funkcí a při jeho výrobě je zapotřebí téměř pěti set pracovních operací.
„Zelení“ z Ibachu Továrnu, která vyrábí nože s helvetským křížem na střence, založil v roce 1884 v Ibachu nožíř Karl Elsener a jeho rodina firmu stále vlastní i řídí.
Výroba nožů ve vesničce v malebném údolí kantonu Schwyz dosud nepodlehla kouzlu modernizace. Ačkoli v současné době existují plně automatizované linky, do kterých se na jednom konci nasype tuna železa a na druhém konci vypadnou zabalené nože, ve Victorinoxu zastávají většinu práce živí lidé. Za to byla firma mimo jiné odměněna i švýcarskou národní cenou Fairness Prize, která se uděluje domácí společnosti s tím nejlepším přístupem k zaměstnancům (jakkoli je samozřejmě diskutabilní, nakolik by Švýcaři byli ke svým lidem vstřícní, kdyby jejich práci dělal lépe stroj). Fakt, že jsou nože ručně zpracovávané i kontrolované, je nesporně důležitou součástí úspěchu švýcarské legendy, kterou chce mít v kapse prakticky každý (malý i velký) kluk.
Nicméně důkazem, že jde o víc než jen vydařenou klučičí hračku, je skutečnost, že Muzeum moderního umění v New Yorku stejně jako Státní muzeum užitého umění v Mnichově nůž zahrnulo do své sbírky „Dobrý design“. A v neposlední řadě Victorinox získává popularitu i svým ekologickým přístupem: coby zdroj energie používá horké prameny, znovu zpracovává více než 60%odpadního kovu a samozřejmě recykluje veškeré odpadní látky.
