Kácet, nebo nekácet? Tato otázka se vznáší nad šumavskými vrchy v národním parku v souvislosti s kůrovcem. Pokud se brouček přemnoží, napadá nejen oslabené, ale i zcela zdravé smrky. Výsledkem jsou vybělené suché stromy bez kůry. V měsíčním svitu připomínají stříbro, ve dne kostlivce. Odpůrci sekery argumentují silou přírodních procesů. Díky nim mezi uschlými stromy opět vyrazí zelené semenáčky a vše se časem vrátí k lesu, nebo spíše pralesu jak z pohádky. Zastánci kácení se ohánějí nepůvodností šumavských hvozdů, takže naděje na prosazení přírodní zákonů je mizivá.
Výsledkem neustálého hledání odpovědi na otázku pro národní park Šumava téměř hamletovskou jsou vrchy se suchými stromy i semenáčky a o pár set metrů dál zas holiny, kde dují vichry a přerostlé traviny dusí uměle vysázené stromečky.
Nyní, zdá se, dostali odpůrci kácení nový silný argument. Anketa mezi návštěvníky Šumavy ukázala, že více než polovině dotázaných pohled na suché stromy nevadí. Holiny naopak vadí skoro třem čtvrtinám turistů. Takže hlas lidu, hlas boží.
O autorovi| Josef Matyáš, redaktor LN
