A jeden text je tomuto autorovi věnován také v nyní česky vydané knize esejů Thomase Manna Konec měšťanské epochy. Zde německý nositel Nobelovy ceny porovnává ruského autora s Marcelem Proustem: „Psychologické objevy, novinky a opovážlivosti tohoto Francouze jsou čirá zábava ve srovnání s bledými výjevy Dostojevského, člověka, který navštívil peklo. Dokázal by Proust napsat Zločin a trest, největší kriminální román všech dob? Vědomosti mu k tomu nechyběly, ale svědomí...“
Ano, Dostojevskij je autorem dnes již klasickým, ovšem stále nadmíru živým – a to, jak vidno, i v českém prostoru. Dalším důkazem toho budiž vydání rozhlasové dramatizace právě zmíněného románu Zločin a trest. Ta vznikla již v roce 1981 jakožto dvanáctidílná série. Režisér Josef Melč dokázal sestavit silný tým. Vypravěčem je Eduard Cupák, Raskolnikova se ujal Václav Postránecký, jeho matka mluví hlasem Dany Medřické, dále zde slyšíme Rudolfa Hrušínského jakožto Porfirije, Josefa Vinkláře jako Svidrigajlova či Josefa Somra v roli Marmeladova.
Dramatizace, jejíž autorkou byla Anna Smetanová, tak přináší, jak napovídají jména herců, opravdu silný umělecký zážitek. Příběh o vraždě staré lichvářky a její sestry a následné Raskolnikovovo potácení se životem je i zde velmi naléhavé, a tak posluchač nemůže nepřemýšlet o „zločinu a trestu“ a o tom, zda lze v některých případech zabít ve jménu takzvané vyšší idey... Kulisy Petrohradu jsou možná archaické, Dostojevského příběh však v žádném případě ne, a to zdaleka nikoliv pouze jako „detektivka“. Neboť Raskolnikov trestu nakonec neujde, a tak na svůj další život musí čekat: „Historie, jež by se mohla stát tématem nového příběhu – náš nynější příběh však skončil.“
Skvělá dramatizace vynikajícího románu je dalším dokladem historického paradoxu – za normalizace byl čas a peníze na to, aby vznikaly skvosty. Pokud tedy nebyly politicky závadné.
***
MINIRECENZE Zločin a trest Fjodor Michajlovič Dostojevskij Režie Josef Melč. Vydal Radioservis, Praha 2009. 5 hodin, 32 minut.
