Noví ministři se rojí, na kdejaký resort se třese defilé pretendentů, jako by nevěděli, že do křesla může usednout jen jeden. A která ministerstva přijdou na řadu až poslední? Pochopitelně přece školství a kultura. Až do včerejška, kdy se po čtrnácti dnech objevily první návrhy, které zřejmě nejsou úplnou fantasmagorií, propadali ministerští úředníci halucinačním stavům, v nichž jako ministři figurovala neuvěřitelná jména. Tyto hrůzostrašné vize raději nezveřejňovat, jelikož nikdy nevíme, jestli by tím člověk rovnou někoho někomu nevnukl.
Veselo je zase v Brně v Národním divadle. Z čela jeho opery odešel šéf a i vrabci na střeše si cvrlikají, že důvodem byly jeho neshody s ředitelem Danielem Dvořákem. Takže se chystá výběrové řízení, a jak to tak bývá, kdekdo se přišoural, že by to jako vzal. Pěvkyně Jitka Zerhauerová, členka divadla, veřejně prohlásila, že ona a její kolegové by rádi pěvce Petera Dvorského. A pan ředitel jí za to udělil důtku s výstrahou. Prý vystoupila v médiích a mluvila za sebe, k čemuž není oprávněná. Pěvkyně je evidentně rozklepaná a bojí se výpovědi, a raději teď mlčí, čemuž se nelze divit.
Zato jsou k divení poměry v brněnském ND. Tam zřejmě nikdo nesmí nic chtít ani potichu, ani nahlas. U výkonných dramatických umělců je to hodně zvláštní požadavek. Aby se teď báli mluvit vůbec, vždyť ať děláš, co děláš, nevhodné slůvko ti pokaždé vyklouzne. Brzo zřejmě nastane doba, kdy rozhovor bude kvalifikován jako vrcholná záškodnická akce, a to ani nemluvě o tom, kdyby v něm někdo prohlásil, že pan ředitel dělá kraviny. Pak by Dvořák jako Fantomas udělil poslední výstrahu před popravou a nechal by provinilce postavit ke zdi. Kdyby ale pěvkyně řekla to, co si myslí ředitel, bylo by všechno v nejlepším pořádku. V divadle sice žádná demokracie neplatí, ale o podobném samoděržaví jsme vždycky slýchali od znalců ruského a sovětského divadla, kteří vyprávěli, jak ansámbl lezl za direktorem po kolenou, herečky mu musely být po vůli a technikář, který by si k němu přisedl v klubu, šel rovnou na Sibiř. Že by na tomhle pracoval i Dvořák?
Řady novodobých architektonických skvostů nyní rozšíří rodinný dům v anglickém stylu. Nestaví se nikde jinde než ve středních Čechách, tam přece sedne jak ulitý. Anglický řadový domek je v zemi svého vzniku účelnou ohavností pro střední třídu, ale spánembohem je nějak historicky a urbanisticky začleněn, má zde svou tradici...
Ale u nás? Co nám tu ještě chybí - španělské haciendy, bretonské domky, tyrolské arkýře a malůvky, však my to všechno doženeme. Protože stavět ve středních Čechách tradiční typ středočeského venkovského stavení je „holt málo nóbl“.
Dřív každý chalupník věděl, jak má svůj dům vybudovat, jak ho zasadit do krajiny, zato dnes má člověk při jízdě kolem hrůz, které obklopily Prahu, křeče. Vůle lidu je však svatá, takže elitáři prskají zbytečně, jenom je mi divné, že ve střední Anglii kupodivu nestavějí žádné krkonošské roubenky.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
