Hypermoderní divadlo své doby ve Zlíně

Rozhodnutí o vybudování tehdy ojedinělého divadelního komplexu předcházela složitá jednání. Práce začaly roku 1960, trvaly sedm let a v roce 1962 došlo i k pokusu stavbu zastavit kvůli současně probíhajícímu projektu Státního divadla v Brně. Přitom Zlín nové divadlo nutně potřeboval. Stálá scéna tu byla otevřena v roce 1946 v adaptovaném kině. Od počátku v ní byl provoz nevhodný, dokonce se v ní s vědomím provozovatele koncem 50. let hrálo „načerno“. V roce 1957 byla vypsána soutěž, v níž zvítězili architekti Miroslav a Karel Řepovi. Divadlo mělo moderní techniku a tehdy největší jeviště a hlediště (původně 880 sedadel, nyní 687). Stavba svou čistou formou blížící se neofunkcionalismu skvěle zapadla do architektury města a na její výzdobě se podílela řada špičkových výtvarníků, například autorem kašny u divadla je Miroslav Chlupáč. Miroslav Řepa v rozhovoru v ročence připomíná, že ho ovlivnil Gropius a jeho divadlo v Malmö a samozřejmě architektura Zlína. Kromě obvyklých složitostí prý také nastaly velké problémy s výzdobou divadla a plastikami. Řepa rekapituluje, že když se uvažovalo o figurální plastice před vchodem, tahanice nebraly konce a každý by byl nejraději, kdyby tam stálo sousoší rudoarmějce. „Nakonec, pánbůh zaplať, dopadlo to tak, jak to dopadlo, ale ani to nemohli mnozí Gottwaldovští dlouho spolknout, protože pojem Letící múza vzbuzoval velké rozpaky, uzavírá architekt a dodává, že i nad Chlupáčem se soudruzi pohoršovali - to snad není možné, ty usekané ruce a nohy, kroutili hlavami.