Tenhle řadový rodinný dům je učebnicovou ukázkou nízkopodlažní zástavby pocházející z konce šedesátých let. „Tehdy byly v brněnské Jiráskově čtvrti zastavovány poslední volné parcely,“ vysvětluje architekt Jan Velek. „Dodnes je z celé realizace nejčitelnější snaha vytvořit sevřenou urbanistickou skupinu prakticky stejných domků na malých, úzkých parcelách, situovaných na poměrně prudkém jižním svahu s krásným výhledem.“
Právě orientace pozemků způsobila, že se staly atraktivní adresou. Stavby jsou orientovány na sever z cesty příjezdu po místní komunikaci, výhled z domu vede na jižní stranu a poskytuje výhled na malou zahradu a na panorama brněnského výstaviště.
Bez radikálního zásahu by se změna nepodařila Budova je čtyřpodlažní, přičemž dvě podlaží leží nad přístupovou komunikací, dvě podlaží jsou v podstatě suterénní, otevřené pouze na jižní straně do zahrady. Původní vnitřní provedení bylo značně nevyvedené: „Interiéry celého objektu byly členěny naštěstí nenosnými dělicími příčkami na malé samostatné pokoje a uzavřené prostory,“ vzpomíná architekt Velek.
Od počátku bylo jasné, že pokud má v tomto prostoru vzniknout pohodlné bydlení, bude potřeba změn radikálních. Naštěstí investoři dům koupili kvůli jeho jedinečné orientaci a výhledu do okolní krajiny, a počítali s tím, že rekonstrukce bude náročná a pro dispozice domu zásadní.
Architekt Velek nejdřív nechal vybourat většinu dělicích vnitřních příček a jednotlivé prostory pak znovu pospojoval. Podlaží, do kterého se vstupuje z příjezdové strany, otevřel celé a umístil do něj velkou obytnou místnost s kuchyňským a jídelním koutem. Pokoj a s ním i celé patro získaly nečekaný zdroj světla i díky tomu, že namísto původních dvou balkonových dveří a jednoho okna byla celá stěna probourána a prosklena.
V podlaží nad obytným prostorem jsou nyní dvě ložnice a velká koupelna, v podlaží pod ním vznikly další dvě místnosti: „Tyto dva pokoje jsou plánované jako rezerva dalšího bydlení, například pro rodiče, sloužit ale mohou i jako menší pracovny podle potřeb uživatelů,“ vysvětluje architekt Velek.
V nejnižším patře je část vyhrazena pro garáž, vedle ní se ale vešel také bazén: „Ten navazuje na obytnou terasu, přes kterou se vchází přímo do zahrady,“ dodává Velek.
Protože díky zvětšení a spojení okenních otvorů na jižní straně domu došlo k naprosté proměně světelných poměrů v interiérech, osadil architekt Velek tuto část domu kovovými permanentními slunolamy.
I v řadovce se dá dobře bydlet Jan Velek je také autorem interiéru. Na všech podlahách v domě je důsledně použita průmyslová podlaha, pouze v technických provozech ji střídá dlažba.
Architekt odstranil i původní kovové lisované zárubně a typové dveře z šedesátých let: „Všude byly nahrazeny dřevěnými obložkovými dveřmi přes celou výšku místnosti, v některých případech plnými, jinde v kombinaci s velkým prosklením.“ Obměny se samozřejmě dočkala i okna. Celostěnové prosklení u bazénu je vyrobeno ze tří posuvných částí, které je možné ze dvou třetin otevřít. Právě tudy se v létě prochází na přilehlou terasu a do zahrady.
Dům, který obývá čtyřčlenná rodina, tak po kompletní rekonstrukci splňuje ty nejnáročnější požadavky na kvalitní bydlení. Původně nenápaditá a vlivem nešťastného vnitřního členění tmavá a stísněná řadovka se díky rekonstrukci architekta Jana Velka může stát inspirací i pro další majitele podobných domů.
***
Architekt Velek nejdřív nechal vybourat většinu vnitřních dělicích příček a jednotlivé prostory pak znovu pospojoval
