Ten chlapík tancuje šíleně - kousla ho snad tarantule? Eugene Hütz a jeho kapela Gogol Bordello patří k hostům, jejichž sláva během tří návštěv u nás stoupla o několik řádů. Multikulti-punkový band z New Yorku u nás hrál prvně před pár lety pro dvě stovky lidí na Baráčnické rychtě.
Minulou sobotu se vrátili potřetí, proslavení spoluprací s producentem Stevem Albinim a účinkováním s Madonnou před stovkami milionů diváků. Do Prahy přivezli album Super Taranta, jež nese název po rituální léčbě šílenství pomocí kousance od jedovatého pavouka tarantule. A hotové šílenství vypuklo i pod pódiem.
Nic do kavárny
Rostoucí popularita Gogol Bordello svědčí mimo jiné o nepolevujícím zájmu publika o vše „autentické“ mimo nás. V tom se od dob, kdy Alberto Vojtěch Frič vozil po českém království pravého jihoamerického indiána Červíčka, vlastně mnoho nezměnilo.
Autentické obvykle znamená „původní, nezkažené byznysem, spontánní“, což je poněkud klamná představa živící obchod se vším exotickým - vzácnostmi i brakem. Ukrajinský exulant Hütz, který Gogol Bordello vede, sice na jednu stranu skutečným „exotem“ v hudebním světě je, zároveň je mu bližší Joe Strummer z punkových Clash než škatulka worldmusic.
„V té přihrádce skončila i naše první deska. Vycházíme víc z rokenrolu než z nějakého ezoterického, pseudoexotického světa worldmusic, tam má patřit Bregovič a podobní, ale já s tím nechci mít nic společného, je to odpad,“ odfrkl si Hütz při odpolední tiskovce. „Je to velká ironie, dostáváme ceny, jako je BBC World Music a tak. Od začátku jsem s tím měl tuny problémů, protože je to v zásadě rasistické marketingové označení. Zdá se, že všechno, co není zpívané anglicky, je vlastně world music, všichni ti chlápci v legračním klobouku a nástrojem s jedinou strunou, nebo něco takového... Což ničí kariéru mnoha umělců. Například kapelu Asian Dub Foundation nebo zpěváka Rachida Tahu najdete v přihrádce world music, přitom je to radikální rocková hudba, ale jen proto, že je založená na etnických základech, prodá se padesát tisíc desek namísto půl milionu.“
Gogol Bordello, radikální rokenrol s cikánskými a východoevropskými hudebními kořeny, je naživo směsicí cirkusového kýče, obrovského nasazení a energie. „Máme spoustu vrstev, podívaná často připoutá pozornost k tomu, co nejvíc bije do očí, takže trvá čas pochopit, že nejvíc si dávám záležet na samotných písničkách,“ konstatuje Hütz, podle nějž jsou Gogol Bordello důkazem spojnice mezi cikánskou hudbou, reggae a undergroundem. A po vzoru prohnaných komediantů se umí vychválit do nebe.
Madonnini romští kamarádi
„Pokoříme svět! Takové věci říkám pořád, už od svých deseti, je to můj patologický zvyk,“ směje se Eugene Dobyvatel. Po vystoupení na koncertu Live Earth, kde Hütz společně s dalším členem Gogol Bordello, houslistou Rjabcevem, doprovázel ve Wembley Madonnu v písničce La Isla Bonita, už to nezní tak blouznivě. „Přineslo nám pozornost nového publika, ale neznamená to, že jsme včera hráli pro padesát a dnes pro pět tisíc lidí. Existujeme deset let a tohle byl jeden ze skvělých okamžiků na cestě. Právě ti, o kterých jsem si myslel, že se jim to vůbec nebude líbit, říkali, jak to bylo skvělé a chytře udělané. A mají pravdu!“ chechtá se Hütz.
„Když Madonna, řekne: Tohle jsou moji romští kamarádi, poslechněte si je... Celý měsíc mi pak volali Romové z Ruska, Ukrajiny, Kanady, USA. Přišlo jim skvělé, že s námi Madonna zpívala, takže to mělo úžasný výsledek.“
Hütz přistál v New Yorku s plánem stvořit si radikální undergroundovou kulturu, jak ji znal z nahrávek svých oblíbenců Iggyho Popa nebo Nicka Cavea. Ta současná jej totiž zklamala, rozhodl se navázat po svém. „Léta nám říkali, že jsme komerčně naprosto nezajímavá kapela, čímž se lidi v kapele taky brzy vytřídili,“ vysvětluje Hütz. „Podle mě jsme postupným růstem podobní třeba Parliament-Funkadelic, těm taky trvalo dlouho, než si je posluchači našli.“
Pohled na houslistu Rjabceva v tričku metalových Slayer vysvětluje část kouzla kapely - šedovlasý muž kdysi řídil deset let soubor jednoho z moskevských divadel. Tolik k hledání autenticity mezi divokými partami z Východu. Vždyť autenticita je schopnost být tady a teď: „Nebyly žádný starý zlatý časy/ jsou dneska a budou zítra...“
***
HODNOCENÍ LN ****
Gogol Bordello
Divadlo Archa, Praha, 24. 11. 2007
