Chtěl bych tímto poděkovat všem kamarádům a známým, kteří mi od minulého čtvrtka neustále blahopřejí k významnému ocenění. V pohotové reakci na urážky Milana Knížáka v rádiu Frekvence 1 totiž Karel Gott pravil: „Zeptat se Knížáka, to je to samé jako zeptat se Jana Rejžka. S tím rozdílem, že Rejžek je inteligentní člověk, tak to řekne aspoň s nějakým fórem.“ Milý Karle, děkuji mnohokrát a za upřímnost upřímnost. Teď snad již nic nebrání tomu, abych veřejnosti odhalil, co cítím k Vám, muži, který navždy poznamenal několik generací.
Přiznávám, že mám doma všechna Karlova elpíčka a cédéčka a že jsem jeden čas v přísném utajení vedl jeho fan klub. Nechyběl jsem ani při jednom koncertu v divadle ve Slaném, převlečen za copatou gymnazistku na hřadě. Jednou mi Karel dokonce nechal podržet slavíka. Když je nejhůř, zajedu do jevanského Gottlandu a při procházce mezi obrazy hned přijdu na jiné myšlenky. Karel pro mne představuje nedostižný vzor i pokud jde o otcovství dcer. Zatím vede 4:3.
Víc než hlas samozřejmě obdivuji Karlovy pevné občanské postoje. Co dělali dnešní revolucionáři, když jako Don Quijote bojoval nenápadně, ale účinně proti minulému režimu? Byl přece první, kdo nebojácně zesměšnil tvář prezidenta Antonína Novotného kurážnou písní Oči má sněhem zaváté. Všem bázlivcům, kteří chtěli, aby za ně nasazoval krk, navenek vzkázal, že Je nebezpečné dotýkat se hvězd, leč dál a dál tiše rozvracel. Když komunisti zdražili cukr, odpověděl satirickým protestsongem Kávu si osladím, který si notovala celá republika, než ho Vasil Biľak zakázal. Naoko lyrická kantiléna Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš jasně narážela na posrpnovou emigraci spoluobčanů. Údajnou vedoucí sílu společnosti KSČ bez váhání Karel ironizoval sloganem Je jaká je. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
Nechápu tedy šťouraly, kteří remcali, když v listopadu 1989 vystoupil na balkon Melantrichu s Karlem Krylem ke společnému zpěvu hymny. Dnes mohu prozradit, že ve skutečnosti jsem ho musel přemlouvat, protože se odmítal objevit po boku zbabělce, který radši uprchl do teplíčka emigrace, než by se nevlídné době postavil čelem.
Občas nějaký mladý pisálek vytáhne na Karla projev, který měl při antichartistickém shromáždění v Divadle hudby. Když si však prohlédnete obrazový záznam, uvidíte, jak statečně se tehdy choval: „Patřím mezi ty, kteří raději zpívají než mluví (oči v sloup). Jsou však chvíle a situace, kdy pouze zpívat nestačí (vypláznutý jazyk na vedoucího oddělení kultury ÚV KSČ Müllera). A proto bych chtěl nejen za sebe poděkovat našemu stranickému a státnímu vedení za příznivou dobrou atmosféru, za prostor pro naši tvůrčí uměleckou činnost (vztyčený prostředníček k Janu Fojtíkovi).“
Česká televize odvysílala v cyklu Po stopách hvězd v úterý večer ideální Karlův profil od režisérky Šárky Šedivé, který byl správně zbaven jakýchkoli zpochybňování. František Janeček v něm moudře konstatoval: „Je dokonalý, je geniální, je neopakovatelný.“ I mně trvalo, než jsem to konečně pochopil.
Všem bázlivcům, kteří chtěli, aby za ně nasazoval krk, navenek vzkázal, že Je nebezpečné dotýkat se hvězd, leč dál a dál tiše rozvracel
