Už několik let u nás poměrně výrazně narůstá zájem o kreditní karty. Některé z nich přinášejí vedlejší benefity, například body do určitého slevového programu, peníze do penzijního fondu nebo podílového fondu či pojištění. S „kreditkou“ je ale třeba se naučit zacházet: její výhodnost je podmíněna splacením dlužné částky vždy před uplynutím bezúročného období. To bývá nejčastěji okolo třiceti až padesáti dnů. Po uplynutí této doby začnou naskakovat úroky ve výši až třiceti procent ročně už ode dne výběru. „Vzhledem k tomu, že málokdo dokáže termín ohlídat, je vhodné nastavit si inkaso z účtu, na němž je potřebný zůstatek,“ radí Lada Kičmerová z finančně-poradenské společnosti Partners.
Další možností, jak pořídit zboží pomocí půjčky, je kontokorent. Dnes už bývá součástí běžného účtu a je vhodný na dočasné překlenutí nedostatku peněz. Zpravidla si jeho prostřednictvím – na rozdíl od kreditek – budete moci půjčit nižší částky. „Ti, kdo ho nepoužívají, mohou kvůli němu zbytečně platit vyšší poplatky za vedení účtu. Může také uškodit při posuzování bonity při žádosti o spotřebitelský úvěr, ale také o hypotéku,“ varuje Kičmerová.
Spotřebitelský úvěr by měl sloužit především k nákupům dražšího zboží, např. automobilů. Důležité ovšem je, kdo půjčku poskytuje. Kromě bank tento produkt totiž nabízejí i nebankovní společnosti. Některé za velmi podobných podmínek jako banky, u jiných jsou ale úvěry podstatně dražší. Některé firmy mají nevýhodné úvěrové smlouvy s rozhodčími doložkami či třeba směnkami.
Právě nevýhodné úvěrové smlouvy mohou čekat i na zájemce o nákup na splátky. Pro poskytovatele těchto půjček a zároveň i pro smluvní obchody spočívá atraktivita tohoto produktu především v tom, že spousta lidí neodolá v prodejně při pohledu na zboží a je pak ochotna podepsat prakticky cokoli. Kdyby si stejný zákazník musel zajít pro úvěr do banky, mnohdy by si zboží nejspíš nekoupil. Jako u každého úvěru je i v tomto případě důležité číst smlouvu. Navíc pořízení zboží prostřednictvím splátkového prodeje vyjde většinou dráž než prostřednictvím spotřebitelského úvěru. Promítají se totiž do něj často i náklady na akvizici a prodražit jej může i vyšší riziko delikvence.
