Čteme dobře? Při projednávání zákona o třetím odboji včera ve sněmovně komunistický poslanec Grebeníček hrdinům protikomunistického odboje z padesátých let nadával do „teroristů“. Koaličního poslance Polčáka tím vyprovokoval k tomu, aby oprášil starý návrh Senátu na posouzení ústavnosti KSČM. Návrh teď půjde do vlády, kde ho prý čeká vlídné přijetí.
Nápad přijmout zákon o třetím odboji vznikl loni v srpnu na pohřbu protikomunistického odbojáře Milana Paumera loni, kde některé přítomné ministry vcelku pochopitelně dostihly emoce. O včera oprášeném senátorském návrhu nic tak útěšného říci nemůžeme. Představa, že komunisty proti jejich vůli zbavíme té části programu a terminologie, které lze vykládat jako hrozbu demokratickému pořádku, je pomatená od základu; proč bychom měli odvšivovat a tím připravovat společenské přijetí těm, které ve společnosti nechceme, zatímco oni do společnosti chtějí a už jen ty pomyslné vši jim brání v přijetí? Je to ukázkový příklad okázalého, jalového antikomunismu, který místo aby usiloval o důslednou ostrakizaci komunistů včetně jejich bývalého tiskového orgánu (ten dnes funguje jako vrba politiků zleva doprava), se radši tu a tam vypne a vzápětí vyčerpá v patetickém gestu.
Komunistická strana buď existuje v rozporu s ústavou a potom máme Ústavní soud, kterému nebude chybět odvaha vyvodit důsledky a zakázat ji, nebo takový Ústavní soud nemáme a pak nám nezbývá, než zanechat nadějí. Včerejšek byl nepříjemným deja vu roku 1990, kdy se komunistům nejprve přiznalo právo na život, a když se potom nereformovali podle gusta demokratické garnitury, ta garnitura hned uvažovala, že svůj akt milosti odvolá. Ale už to nešlo.
