Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvKořeny aspartamu sahají do šedesátých let 20. století, kdy byla tato látka, která je až 200krát sladší než cukr, objevena. V potravinářském průmyslu se začal aspartam využívat v osmdesátých letech. Nejprve byl v roce 1981 povolen v USA a v devadesátých letech také v Evropě.
V roce 2006 však v Itálii vznikla první studie, která nezávadnost této látky částečně zpochybnila. „Při experimentech na zvířatech se objevily příznaky indukce lymfomů, tedy leukémie. Evropský úřad pro bezpečnost potravin studii zkoumal, ale nakonec její výsledky nebyly shledány jako relevantní. A další posouzení proběhlo před deseti lety, kdy byla nakonec určena denní přijatelná dávka.“
Bezpečná hranice aspartamu
Ta byla podle ní stanovena na hodnotu 40 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti. „Pro představu, to je zhruba dvacet až třicet plechovek coly denně, což je nerealistické, to nikdo nevypije. A tato hranice je považována za bezpečnou, a to i v případě, že dojde k epizodnímu překročení této hranice.“
Světová zdravotnická organizace (WHO) se k aspartamu vrátila i letos. Už 14. července má zveřejnit nejnovější stanovisko a předpokládá se, že nakonec bude po více než čtyřiceti letech označen za možnou rakovinotvornou látku.
WHO přitom rozlišuje několik základních rizikových skupin. U první je karcinogenní vliv vyloženě prokázán. To se týká například cigaret nebo ionizujícího záření. Druhá skupina zahrnuje látky nebo potraviny, které jsou pravděpodobně karcinogenní, například červené maso. Sem patří i podskupina „možná“ karcinogenních látek, kam by mohl být příští týden začleněn také aspartam.
Karcinogenní může být i hovězí maso
U zbylých látek či potravin buď karcinogenní účinky nebyly dosud zjištěny nebo rakovinotvorné vůbec nejsou. WHO tedy 14. července zřejmě oznámí, že aspartam je méně karcinogenní než například hovězí maso.
Podle ní je třeba brát tuto klasifikaci Světové zdravotnické organizace spíše jako varování. „Stejně jako konstatování, že konzumace červeného masa může představovat riziko rakoviny. Ale na druhou stranu nelze říct, že by třeba v argentinské populaci (kde se více konzumuje hovězí maso) byl nějaký větší výskyt rakoviny trávicího traktu než v populaci s jiným typem výživy.“
„Aspartam se prostě dostal do hledáčku. A teď pouze přemýšlím, co bude znamenat tato zpráva pro potravinářský průmysl,“ ptá se profesorka VŠCHT.
Aspartam je využíván jako náhrada za klasický cukr. Používá se ve velkém například u ochucených nápojů, ale také při výrobě dezertů nebo zmrzliny. Podle Jany Hajšlové však rozhodně nejde o ideální sladidlo vhodné při redukčních dietách.
Řada studií totiž dokazuje, že lidé, kteří se snaží zhubnout a využívají umělá sladidla, včetně aspartamu, mají nakonec sklony k vysokému množství konzumace potravin s vyšším obsahem kalorií. Uměla sladidla tak pomyslně způsobují „chutě“ na sladké.
Dvojí kvalita potravin
„Ano, u některých konzumentů sladká chuť umělých sladidel budí chuť k jídlu. Navíc může docházet ve střevech ke změně mikroflóry. Takže raději než si dát dvě plechovky coly denně, pijte nějaký kvalitní čaj nebo klasickou vodu či minerálku,“ radí Jana Hajšlová.
„Osobně bych se ale zmrzlině s aspartamem nevyhýbala. To určitě ne. Ale na druhou stranu, svým vnoučatům bych rozhodně limonádu s umělým sladidlem nedala,“ míní profesorka z VŠCHT.
Uvidíme, co bude znamenat stanovisko WHO pro potravinářský průmysl, ptala se v Rozstřelu profesorka Jana Hajšlová z VŠCHT.
V závěru Rozstřelu pak profesorka Hajšlová krátce hovořila o dalším velkém tématu – dvojí kvalitě potravin. Podle ní bylo důležité to, že se Češi ozvali a začali otevřeně kritizovat skutečnost, že stejný výrobek obsahuje na Západě kvalitnější suroviny než v Česku.
„Byly skutečně výrobky, například soft drinky, které v Česku obsahovaly méně ovocné složky, měly jiné složení nebo jiný typ sladidel, například glukózo-fruktózový sirup místo sacharózy. Mě tehdy zlobilo tvrzení výrobců, že pro východní trhy je to dané například chuťovými preferencemi. To byl těžko uchopitelný argument,“ myslí si Hajšlová. Tlak veřejnosti ale tuto situaci změnil k lepšímu.
Jsou i jiná umělá sladidla, například sacharin, podobně riziková jako aspartam? Jaký je rozdíl mezi klasickým bílým a tmavým cukrem? Který z nich je zdravější? A byly potraviny našich babiček a dědečků zdravější než současný sortiment ze supermarketů? I na to odpovídala Jana Hajšlová v Rozstřelu.
