Vzhledem k tomu, jak se politici chovají, nepomůžou veřejným financím ani jarní škrty
Zatím nevstoupil v platnost Janotův balíček č. I a už se vášnivě hovoří o jeho pokračovateli. O tzv. Janotově balíčku č. II zatím nevíme skoro nic, kusé informace zazněly v médiích během posledního víkendu a na samotném ministerstvu žádná konkrétní opatření zatím připravena nejsou. Důležitou vstupní informací pro ministra bude skutečná podoba balíčku prvního toho jména - tu totiž poznáme až poté, co bude schválen státní rozpočet, tedy až po skončení všech jeho poslaneckých čtení. Tam se podle všeho máme nač těšit - není vůbec vyloučené, že z Janotova návrhu zůstanou jen čísla týkající se celkového plánovaného deficitu (realita však může být i dramaticky odlišná, zkušenosti by tu byly) a obsah bude ještě méně úsporný, než je nyní.
Směrodatnou informaci o vývoji v příštích měsících podal v nedělních Otázkách Václava Moravce šéf rozpočtového výboru Bohuslav Sobotka. V množství nic neříkajících frází, které v tomto pořadu zazněly, byla zajímavá jedna z těch na první poslech nejprázdnějších. Sobotka k rozpočtu na rok 2011 diváky ujistil, že ho „jsme schopni standardně zvládnout“. V těchto slovech se skrývá zásadní omyl a naprosté neporozumění dnešní ekonomické situaci ze strany těch, kteří nedostatečnou ekonomickou erudici vyvažují silně nadstandardní mírou drzosti a ignorance.
Příšerná vlastnost demokracie Fakta: ministr Janota oznámil, že součástí jeho úsporného balíčku nezbytného pro přijetí rozpočtu na rok 2011 v nekatastrofické podobě bude snížení povinných sociálních výdajů státu, omezení příspěvku na stavební spoření a otevření diskuse o větší progresi zdanění.
Vzhledem k termínu plánovaných voleb a složení Poslanecké sněmovny je skoro jisté, že z nastíněných obecných návrhů v předvolebním čase zůstane diskuse o zvyšování daní a kosmetické úpravy těch nejkřiklavějších absurdit našeho sociálního systému. Co čekat jiného v zemi, kde se za úsporný označuje rozpočet navyšující výdaje o tři procentní body -a to opomíjíme pokles ekonomické výkonnosti o skoro pět procent - a kde i konzervativně se tvářící ministr s ambicí léčit veřejné finance počítá s tím, že ještě minimálně za tři roky bude státní rozpočet - když vše dobře půjde -v deficitu více než pět procent HDP?
Janotův balíček č. II by měl místo snahy o hledání politického konsenzu přijít s takovými opatřeními, která jsou skutečně potřeba, bez ohledu na jejich průchodnost. Nemá-li současný ministr financí politické ambice a rozumíli rozpočtu jako nikdo jiný u nás, měl by se svým týmem připravit návrhy takových kroků, které vyvedou zemi z rozpočtové pasti, aniž by podkopaly růstový potenciál ekonomiky víc, než je nezbytně nutné. Pokud neuspěje, může s čistým svědomím odejít, což ho stejně nejpozději po volbách čeká.
Česká republika je demokratická země a o jejím budoucím směřování rozhodují občané ve volbách. Pokud většina české veřejnosti uvažuje tak, jak je přesvědčena stávající politická reprezentace, nemá smysluplný návrh reformy veřejných financí šanci, i kdyby na ministerstvu financí seděl ekonomický Albert Einstein. Demokracie má z pohledu ekonoma tu příšernou vlastnost, že se sami můžeme nadšeně shodnout na tom, jak si podřízneme větev.
Cesta k hluboké reformě Dnes, v čase čekání na praktické dopady Janotova balíčku č. I a při diskusích o balíčku č. II, je stále větší jistotou podoba hypotetického balíčku č. III. Snížení plošných provozních výdajů všech ministerstev o 25 procent, nominální snížení důchodů o 10 procent, snížení platů státních zaměstnanců o 25 procent, okamžité zrušení příspěvků na stavební spoření, stejně jako přídavků na děti, osekání dalších sociálních dávek, okamžité zavedení školného na vysokých školách od 20 tisíc korun výše za akademický rok (v poloviční výši na středních školách), násobné zvýšení poplatků ve zdravotnictví. Okamžité drastické snížení prostředků do budování dopravní infrastruktury a dalších veřejných staveb.
Počítejme s tím, že takhle nějak bude vypadat úsporný balíček, kterým získáme čas na hlubokou reformu sociálního systému, pokud budeme i další rok ukazovat, že rozpočet „jsme schopni standardně zvládnout“. To není zvednutý ukazováček dogmatického akademika, to jsou zkušenosti z relativně nedávné minulosti i žhavé současnosti. Ekonomie i ekonomika mají svá jasná pravidla, s nimiž žádná parlamentní většina dlouhodobě nenadělá vůbec nic.
***
e-mail: hyvrys@post.cz
Nemá-li Janota politické ambice a rozumí-li rozpočtu jako nikdo jiný u nás, měl by se svým týmem připravit návrhy takových kroků, které vyvedou zemi z rozpočtové pasti, aniž by podkopaly růstový potenciál ekonomiky víc, než je nezbytně nutné
O autorovi| LADISLAV TAJOVSKÝ, pedagog VŠE v Praze
