* LN Týdeník Respekt loni psal, že se právě v Oxfordu připravujete na zastupování České republiky u Evropského soudního dvora. Tak proč tam dnes nejste?
Ty důvody byly čistě osobní – moje partnerka pracuje v Brně a po třech letech odloučení, kdy jsem studoval v Oxfordu, jsme si uvědomili, že spolu chceme bydlet na jednom místě. Zároveň jsem věděl o možnosti pracovat jako asistent předsedy Ústavního soudu, která mě velmi lákala.
* LN Jak vypadal váš nástup k Ústavnímu soudu? Oslovili vás přímo?
Na Ústavním soudě jsem krátce pracoval už v létě roku 2008 a zůstal jsem v kontaktu s generálním sekretářem, který byl předtím dlouhou dobu asistentem předsedy, a také s vedoucím jeho analytického odboru. Když jsem se rozhodl přestěhovat do Brna, obrátil jsem se na ně a oba mi vyšli vstříc.
* LN Čím jste se tam zabýval a zabýváte? Jak dlouho tam budete?
Pracuji jako asistent předsedy a současně také jako právník analytického odboru, který zpracovává podklady ve složitějších případech, kdy je třeba dobře znát právní úpravu v EU, v Radě Evropy anebo v jiných státech. Část mé práce spočívá ve spolupráci s předsedou na konkrétních kauzách (nejzajímavější byla Lisabonská smlouva), část v obecnějších analýzách. Na soudě budu do září, pak nastupuji jako učitel na London School of Economics v Londýně, což je splnění mého snu – působit na výborné univerzitě ve skvělém akademickém prostředí, kterým Anglie je.
* LN Máte pocit, že stát využil vše, co jste mu mohl a chtěl nabídnout? Nebo vám připadá, že vaše vzdělání a praxe byly tak trochu nevyužity?
Pokud jde o stát ve smyslu jeho orgánů, pak se domnívám, že ano. Nikdy mi nešlo o vysoké pozice, spíše o zajímavou práci. Té se mi na Ústavním soudě dostává vrchovatou měrou a nepochybně by tomu bylo podobně na MZV. Mým cílem ale vždycky byla univerzita – v Oxfordu jsem pracoval na doktorátu se záměrem stát se akademikem. Bohužel se mi však nepodařilo najít cestu ani na pražskou, ani na brněnskou fakultu. V tomto směru zklamání cítím.
* LN Máte zhruba přehled, co dnes dělají spolužáci z Oxfordu?
Znám se spíše s těmi, kteří v Oxfordu dělali výzkum a do státní anebo privátní sféry namířeno neměli. Většina z nich působí na univerzitách v zahraničí.
* LN Jak lépe využívat potenciál lidí ochotných pracovat pro stát?
Myslím, že největším problémem je zpolitizovaná státní správa. S každou změnou vlády se vedení ministerstev obměňují a vysoké pozice obsazují lidé, kteří mají stranické zásluhy, ale nejsou to respektovaní odborníci. Myslím, že každý, kdo prošel špičkovou univerzitou, kde se na prvním místě oceňuje výkon a kvalifikace, nikoliv loajalita, musí být po čase takovým přístupem znechucen. Řešením by podle mého názoru byl funkční zákon o státní službě.
* LN Co bylo ve státní správě nejhorší a co nejlepší? Nízké platy a efektivita v. možnost udělat rychlou kariéru?
Nejhorší je, že tam vedle vysoce kvalifikovaných lidí pracují i podprůměrní, bohužel často na vysokých pozicích, které jsou obsazovány politicky. Ti, vedle toho, že občas kladou skutečné překážky vaší práci (poněvadž můžete připravit sebelepší materiál, který však váš nadřízený v jednání s ministrem anebo na vládě není schopen obhájit), také snižují prestiž státní správy, protože je na ně mnohem více vidět. Výhodou je pocit, že děláte něco pro širší společenství, nikoliv jen pro sebe. To je skutečně něco, k čemu vás na špičkových univerzitách vedou: že talent a vzdělání je nejen privilegium, ale také odpovědnost a závazek.
