Lidovci přišli s návrhy, jak zpřísnit zákonnými normami dané podmínky, za nichž je podle právního řádu České republiky povoleno a umožněno, aby žena podstoupila přímý potrat. Přímým potratem mám na mysli úmyslné a vědomé ukončení života dosud nenarozeného člověka. Nejen křesťané jsou přesvědčeni, že nenarozený člověk není pouhou biologickou masou, nýbrž lidskou osobou s lidskými právy, z nichž základní je právo na život. Podle biblického podání vidí Bůh v lidském zárodku již lidskou osobu, která v čase k plnosti života lidské osoby postupně dorůstá. Křesťan z toho vyvozuje jasný důsledek: „Člověkem je už to, co se má člověkem teprve stát“ (Tertulián). Jestliže podle křesťanské víry je nenarozené dítě již lidskou osobou, vztahuje se i na ně přikázání Desatera: „Nezabiješ!“ Pro křesťansky orientovaného člověka (i politika) je proto uměle vyvolaný potrat eticky nepřijatelný - s výjimkou, kdy je proveden kvůli lékařské indikaci (jestliže těhotenství vážně ohrožuje zdraví nebo život matky).
Pro českou společnost je charakteristické, že právní normy, jimiž je život společnosti regulován, se nekryjí s pravidly křesťanské etiky. Je to logické, neboť většina občanů v České republice nejsou křesťané. Pro křesťany z toho vyplývá, že porušování zásad křesťanské etiky nemůže být sankcionováno na základě trestního práva. Je nemožné, aby křesťanské církve a křesťanské demokratické strany prosazovaly zákaz potratů, když to většina společnosti nechce. Potrat je legální jen za určitých, zákonem daných podmínek, ale většina společnosti se zřejmě shodne na tom, že za určitých podmínek legální být má. Čili prosazovat, aby se ve věci potratů sladil právní řád a křesťanská etika, je za současného stavu marné. To si uvědomují jak církve, tak i lidovci. Ti proto navrhují potraty nikoli ze zákona zakázat, nýbrž schválit zákonná opatření, od nichž si slibují snížení počtu (legálních) potratů. Na první pohled bohulibá akce, která jistě utvrdí tradiční voličstvo KDU-ČSL v tom, že se lidovecká politická reprezentace bije za křesťanské hodnoty. Jedná se však o opravdu křesťanský postoj?
Představme si, že by vláda a parlament lidovecké návrhy schválily. Znamenalo by to, že potrat, který matka podstoupí se souhlasem otce, pak už bude záležitostí morálně únosnou i pro politika, šermujícího křesťanskými hodnotami? Jestliže ano, pak tento politik přestal sdílet křesťanskou etiku. Platí-li pro křesťana, že každý potrat je zabití nenarozené lidské bytosti (které lze morálně připustit jen v případě, že ta nenarozená bytost fakticky ohrožuje svoji matku na životě), pak křesťanský politik nesmí potrat legitimizovat tím, že mu sám určí legální - byť jakkoli omezený - rámec! Má usilovat o to potratům předcházet, ne o přístupu k potratům rozhodovat. Právě v oblastech prevence a pomoci ženám v obtížných životních situacích, v nichž hrozí, že si zvolí potrat jako únik z problémů, vidím poslání křesťanského politika.
Ohledně potratů zaznívají dvě protikladné, silně zjednodušující teze. Na jedné straně odsouzení potratu jako vraždy. Na straně druhé představa, že pro potrat se žena smí svobodně rozhodnout na základě volby, na niž má právo. Mezi potratem a vraždou je rozdíl. Vraždou je zabití lidské osoby, která se narodila, aby se stala aktivním nositelem vztahů, v nichž má nejenom svá práva, ale i povinnosti a zodpovědnost. Nenarozený člověk žádné povinnosti a zodpovědnost nemá. Už proto nelze ztotožnit například zabití embrya s vraždou dospělého člověka.
Mezi rozhodnutím pro potrat a svobodnou volbou je také rozdíl. Svobodná volba je rozhodnutí učiněné bez tlaku okolností. Mám za to, že většina žen nepodstupuje potrat proto, že by dítě jednoduše nechtěla, ale proto, že ji k potratu dotlačí okolnosti, jimž sama nedokáže čelit - třeba nezodpovědný postoj partnera, tíživá sociální situace, pravděpodobnost, že dítě bude hendikepované. Rozhodnutí pro potrat není svobodné, ale podmíněné.
Hovořit o právu na potrat jako o nějakém civilizačním výdobytku je scestné. Jít na potrat není právo, nýbrž krajní možnost, jíž by se mělo předejít tím, že zodpovědným lidem nebude lhostejné, je-li žena do krajnosti dohnána. A to je úkol křesťanského politika - pracovat na tom, aby ženám byla skutečně dána možnost rozhodnout se - ne pro potrat, jehož důsledkem mohou být zdravotní problémy a psychická traumata, nýbrž pro smysluplný život svůj i svého dítěte. Proč lidovci namísto restrikce potratů neusilují právě o to? Anebo je skutečně tak obtížné nastavit systém školní, zdravotní a sociální péče tak, aby žena, kterou třeba její blízcí nechali jejímu těhotenství napospas, mohla přijmout pomocnou ruku - od odborníků, úřadů, obecně prospěšných organizací anebo církví, jejichž posláním není soudit, ale sloužit? Anebo jinak: než pomáhat ženám řešit důsledky nechtěného těhotenství, nebude lepší pomoci jim takovým těhotenstvím předcházet poskytnutím účinného poradenství ve věci zodpovědného sexuálního, partnerského a rodinného života? S tím je jistě nejlépe začít vzděláváním v rodině a ve škole. K zodpovědné výchově však musejí být i rodiče a učitelé vedeni a motivováni - mimo jiné i zodpovědnou politikou státu. To předkládám lidoveckým politikům k úvaze.
***
Jít na potrat není právo, nýbrž krajní možnost, jíž by se mělo předejít tím, že zodpovědným lidem nebude lhostejné, je-li žena do krajnosti dohnána
O autorovi| Lukáš Bujna, husitský farář a učitel na SZŠ
