PRAHA Zbytečný důraz na detaily a nedostatečné politické školení. To vytýkala lidová prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová přípravám na jinak úspěšný „proces s Horákovou a spol.“. Plyne to z jejího hodnocení, které sepsala krátce poté, co byla 27. června 1950 Milada Horáková oběšena.
Mezi pětici elitních prokurátorů, kteří měli proces na starosti, pronikla devětadvacetiletá Brožová-Polednová hlavně díky svým schopnostem a „politické uvědomělosti“. „Je to bystrá, pilná a houževnatá soudružka,“ která se „osvědčila jako řečník při procesech v Hodoníně -Vetejška a spol., a při procesu s kněžími,“ hodnotili Brožovou-Polednovou její nadřízení v dubnu 1950.
Tresty byly známy předem
Sama Brožová-Polednová je skromnější. „Já osobně jsem se necítila na místě při tak odpovědném procesu,“ napsala v hodnocení. Nebyla si prý jistá, bála se, aby něco nezkazila, ale zároveň byl prý proces „velice poučný“.
Čtení těchto a dalších archivních dokumentů věnoval soudce Petr Braun několik hodin. Z mnohých z nich plyne, že proces s Horákovou byl dopředu připravovanou justiční vraždou, ve které soudci, prokurátoři, svědci a částečně i obžalovaní vystupovali v roli herců.
Klíčová je zpráva státního prokurátora Bohuslava Zieglera z 26. května 1950. V ní jsou už pět dní před začátkem procesu uvedeny tresty, které má třináct obžalovaných dostat.
Procesu předcházela řada porad. Některých se zúčastnila i Brožová Polednová. Na nich prokurátoři, soudci a estébáci stvořili jeho podrobný scénář a konzultovali ho s politiky. Na konci dubna se o něj třeba zajímal ministr vnitra Václav Nosek. Na schůzce s ním mu vyšetřovací skupina oznámila, že si dala závazek a slíbila mu ukončit přípravy do začátku května.
Přiznání z obětí estébáci dostávali i pomocí mučení. „StB použila zcela nové metody, které se osvědčily. Trpělivými politickými diskuzemi byli obžalovaní přivedeni k úplnému doznání,“ shrnul tuto praxi eufemisticky Ziegler v listopadu 1950.
StB obviněné špiclovala také ve vyšetřovací vazbě a ovlivňovala jejich advokáty. S jejich úrovní ale Ziegler příliš spokojený nebyl. „Někteří z obhájců ještě nejsou na takové politické výši, aby takový úkol zvládli,“ stěžoval si.
Sama Brožová-Polednová dostala od nadřízených důležitý úkol. Ve své závěrečné řeči měla „morálně odsoudit zločinnou činnost obžalovaných“ a „zaměřit svoji pozornost především na ženy“. Toho se zhostila dokonale. „Zatímco textilačka Herainová z Kotony Beroun zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíc pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky,“ hřímala ve své závěrečné řeči. Pak následovalo už jen vynesení trestů.
