Není to objev na Nobelovu cenu, neboť struktura ribozomů je známa léta a studuje se už od druhé poloviny minulého století. Autoři použili nových metod a díky tomu popsali ribozomy do nejjemnějších detailů. Ale není to objev srovnatelný například s výzkumem v oblasti chromozomů, který přispěl k vysvětlení procesu stárnutí a který byl letos rovněž oceněn Nobelovou cenou. To je objev skutečně nového fenoménu. Objasnění struktury ribozomu je rovněž báječné, ale není to objev nového fenoménu, je to pilná mravenčí práce využívající nových metod. Ale jinak je to skvělá práce, o tom není pochyb.
Autor pracuje v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
Jiří Jonák, molekulární biolog:
Velmi vítám, že se Nobelova cena vrátila asi po 40 letech zase k tvorbě bílkovin. Proteosyntézou jsem se také zabýval a přitom jsem se poznal i se všemi letošními laureáty. Udělení Nobelovy ceny těmto „ribozomologům“ jakoby i společensky završuje předpověď profesora H. Wittmanna z ústavu M. Plancka z Berlína, že ribozom se stane první buněčnou organelou, jejíž prostorovou strukturu podrobně poznáme. Tuto vizi formuloval na konferenci evropských biochemických společností v Paříži v roce 1975, ale s tím, že se tak stane do 10 let! Vedl totiž tehdy asi nejproduktivnější instituci studující ribozomy, kde pracovala také A. Jonathová. Vše si však vyžádalo delší čas. Tím víc se ale také ukázalo, jaký fascinující výtvor přírody ribozom představuje na atomární úrovni. A. Jonathové patří asi největší obdiv. Krystalizaci ribozomů, což je vždy nejméně jistý proces, dokázala dovést až do prakticky využitelného stavu, kdy se přidali oba další hráči, aby přispěli do soutěže nesporně zásadním způsobem. Nicméně celá dynamika mechaniky molekulárního stroje, jakým je ribozom, ještě není zcela objasněna.
Například otázka, jak se ribozomem posunuje zpráva pro tvorbu bílkovin, mRNA. Proto mi mezi laureáty chybí Harry Noller z USA, který právě k pochopení takového stěžejního aspektu, jakým je biochemický pohyb (kterým jsme se i my trochu zabývali), významně experimentálně přispěl.
Autor pracuje v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR a v Ústavu lékařské biochemie, 1. LF UK, Praha
