Nejsem tu jako soudce, řekl na uvítanou ministr kultury Václav Jehlička a vyrazil na kontrolní inspekci po Karlově mostě.
PRAHA Vzal do ruky cosi „rozplizlého“ a černého, co se podobalo rozteklému asfaltu a mořským řasám zároveň. „Co je to?“ tázal se užasle památkářů, kteří mu ten den dělali průvodce. Prý izolace stará třicet let, která pochází z předchozí, brutálně provedené opravy z přelomu 60. a 70. let minulého století. Ministr kultury Václav Jehlička si včera užíval popolední půlhodinku na Karlově mostě, kam přišel zkontrolovat, jak probíhá jeho současná rekonstrukce.
Způsob opravy se stal terčem kritiky památkové inspekce Jehličkova úřadu. Výsledky kontroly popudily pražský magistrát, stavební firmu a památkáře městské i z Národního památkového ústavu (NPÚ). Jehlička si chtěl udělat jasno.
Nejprve se zastavil u Malostranské mostecké věže. Tam jsou dodnes zachovány kameny z doby Karla IV. se středověkým způsobem opracování. Poznají se podle takzvaného šikmého špicování. „Škoda, že už dnes nemáme ty kameníky a tu kapacitu,“ povzdychl si Jehlička.
Památkáři se při té poznámce pousmějí. Kdosi prý spočítal, že kdyby se kameny tesaly jako za Karla IV. v Parléřově středověké huti, trvala by oprava mostních parapetů - které se teď staly terčem kritiky - osmdesáti kameníkům tři roky. „Bylo by to i o dost dražší, řádově o jednu nulu víc,“ přidal se Ondřej Šefců z NPÚ.
Zmínka o penězích vrací Jehličku ze snění do reality 21. století, kdy mrhání veřejnými prostředky může být bičem na politiky. S kamennou tváří přechází do prostředku mostu k sousoší sv. Cyrila a Metoděje, kde právě probíhají stavební práce. Sbíječky, které tu zkraje léta pomáhaly uvolnit kameny zasazené do zábradlí, v tu chvíli není slyšet.
Ministr si povinně nasazuje oranžovou stavařskou helmu, která neladí s elegantním tmavým svrchníkem. Jehličkův náměstek František Mikeš bere do úst lulku, ale nezapálí si. Uklidňuje jednu ze dvou inspektorek, které jsou podepsány pod protokolem inspekce. Prý není nic ztraceno. „Vytvoříme kontrolní skupinu, která bude každý měsíc přímo na místě práce kontrolovat,“ chlácholí inspektorku. Jehlička tvrdí, že lidem z inspekce věří. Zároveň ale chválí památkáře z Národního památkového ústavu. Dává jim za pravdu, že způsob opravy z hlediska koncepce nelze měnit a používat středověké metody je nemožné. Inspektorka s památkáři vůbec nemluví. Napětí houstne.
V tu chvíli přibíhá mluvčí magistrátu Jiří Wolf a chce se dostat co nejblíže k ministrovi. Záhy odchází. Mezi přítomnými se mluví o tom, že nikdo z pražského magistrátu nebyl pozván, přestože vlastníkem mostu je město. Jehlička to později vysvětlí tím, že s lidmi z magistrátu se po Karlově mostě projde jindy. Jako závan teplého větru zazní vyprávění ředitele NPÚ Pavla Jerieho, jak mecenáš Josef Hlávka na počátku 20. století uchránil most před revoluční přestavbou. Kdo ho zachrání tentokrát?
