Texty jeho písní zná snad každý. A když to neplatí o každém, tak o každém ze starší a střední generace určitě. Posledním kouskem zpěváka, skladatele, komika a recesisty Ivana Mládka (66) je skutečnost, že svou třicet let starou písní Jožin z Bažin okouzlil a pobláznil Polsko, a v poslední době začíná stejná vlna zaplavovat i Maďarsko.
Ale Ivan Mládek - sportovec? Pozor, také v tomto případě si s ním užijete legraci.
„Když sledujete amatérské hokejisty na rybníku. amatérské tenisty na kurtu nebo amatérské volejbalisty na koupališti, zajisté si povšimnete, že ti nejzapálenější, nejbojovnější, nejiniciativnější a nejchytřejší jsou pokaždé ti největší antitalenti. A to byl můj případ!“ usmívá se upřímně rodák z pražských Holešovic, jeden z idolů někdejší doby, který však zůstal stále stejně skromný.
„A antitalent, to byl přesně můj případ. Vždycky jsem se v dětství a ranném mládí u sportu nejvíc hádal, byl nejbojovnější a nejnadšenější, aniž bych tušil, že je s mou koordinací pohybu cosi v nepořádku. Naštěstí poměrně záhy mě kdosi nafilmoval při hře zvané tenis a o něco později při lyžovačce. Jaký byl výsledek? Od té doby jsem velmi skromným, tichým a nenápadným amatérským sportovcem,“ vysvětluje chlapík, který v roce 1968 emigroval do Francie, kde se živil jako dixielandový banjista a hráč na balalajku v ruských kabaretech, ale za půl roku se vrátil do vlasti. Za svou rodinou a za svými přáteli.
I přes svůj (ne) vztah ke sportu se stal hokejistou.
„Ale jen na chvíli!“ směje se. „Relativně nejmenší nemehlo jsem byl na hokej a jako kluk jsem to dotáhl až do role náhradníka C-mužstva „Dynama Praha 7 -Doprava“. Zúčastnil jsem se pouze jednoho utkání v Mladé Boleslavi. Když se hrálo asi deset minut, poslal mě trenér zřejmě ze soucitu na led, ale sotva jsem se rozjel, vypnuli v celé Boleslavi proud a jelo se domů. A aby toho nebylo málo, ve Staré Boleslavi se rozpadl klubový autobus a šli jsme s vaky s výzbrojí na zádech až do Prahy pěšky. Tím skončila moje sportovní kariéra,“ pokyvuje hlavou.
Treduje se o něm, že býval velkým příznivcem fotbalové Dukly Praha, která svého času vyhrávala ligu a sváděla nezapomenutelné bitvy v evropských pohárech.
Jak to bylo doopravdy?
„Víte, já byl taková dobrá duše, a tak jsem vždycky fandil všem, ale de facto nikomu. Napsal jsem ale hymnu pro dobřichovické volejbalisty a taky pro fotbalisty Dukly. Už je to nějaký čas, takže si z toho pamatuju jen jeden jediný rým. Dukla šampion, jede na Sklo Union!“
O autorovi| JIŘÍ JAKOUBEK, Ivan Mládek Zpěvák, skladatel a recesista
