Když byl ministr školství Liška dotázán, co si myslí o zavedení trestu dočasného vyloučení ze školy, odmítl ho. Ne proto, že by to byl trest neúčinný či nepřijatelný. Ale prý u nás nemá tradici. Stejně odborníci reagovali na myšlenku zavedení školních uniforem. Měli pravdu. Ale když zbohatlíci z celého světa platí desetitisíce liber za to, aby jejich děti mohly chodit do britských škol, kde se obojí praktikuje, nestálo by za to se nad tím zamyslet a případně tu tradici změnit? Tradice je koneckonců lidský výtvor, který se v tomto případě rozhodně nedotýká samé podstaty češství.
Kdybychom se zeptali, proč náš právní řád neumožňuje sčítání délky trestů vězení za jednotlivé činy v rámci jednoho rozsudku, nepochybně by nás odborníci odbyli stejnou odpovědí - neodpovídá to naší právní tradici.
Naší tradici zřejmě odpovídá, že když se zločinec odsouzený za sexuální zneužívání nedostaví k výkonu trestu, nedá se nic dělat. Necháme ho odjet znásilňovat do Londýna. Teprve tam ho soud odsoudí ke čtrnácti doživotním trestům, což mu v dalším znásilňování zabrání (pokud mu nepřijde na pomoc nedostatek místa v britských věznicích, což je zas jiný problém). U nás by dostal maximálně osm let a za pět by byl nejspíš venku.
Čtěte „Čech dostal...“ na str. 8
