Je 20. výročí pádu komunismu, tak se rojí interpretace oněch památných dějů. S jednou přispěchali sami komunisté, a nejen oni. Podle ní došlo tehdy k velikému podvodu na národu. Ten prý vyšel do ulic nikoli s cílem provést kontrarevoluci a restaurovat kapitalismus, ale pouze protestovat proti největším excesům. A než se probral, žil oběma nohama v normálním kapitalismu, se soukromým podnikáním, privatizací, politickým pluralismem.
Něco na tom je. Národ ohlupovaný desítky let propagandistickou masáží by tehdy v referendu pro „kapitalismus západního střihu“, vznik podnikatelské třídy, volné ceny či nezaměstnanost asi většinově nehlasoval. Do ulic velkou část lidí skutečně dostala falešná informace o mrtvém studentovi. Když jsme se 17. listopadu 1989 z Vyšehradu už nepovoleně vydali do centra, nebyla nejčastějším heslem obnova soukromého vlastnictví výrobních prostředků.
Jedním z prvních požadavků OF bylo odvolání některých členů předsednictva ÚV KSČ. Když jich pár 24. listopadu padlo, prohlásil druhý den Václav Havel na Letné, že nemůžeme být spokojeni s personálními změnami „našich stranických orgánů“. Jaké „našich“? Motal jsem se tehdy kolem různých shromáždění a rozčiloval se, proč nás zajímá složení vedení totalitní strany. Ať si mají v čele belzebuba, ale ať táhnou k čertu všichni, pryč z vedení státu. Starostí o jejich vedení dáváme najevo, že uznáváme jejich vůdčí roli.
Možná to byla od Havla šikovná taktika, jak nevyplašit národ, ještě nepřipravený na skutečný konec socialismu. Možná to bylo freudistické přeřeknutí, prozrazující, že mnozí lidé Listopadu definitivní konec socialismu nechtěli. V obou případech by se stoupenci teorie „podvedeného národa“ mohli cítit podpořeni.
Produkt spontánně a svobodně se chovajících lidí Nevím, jestli to byl ještě Informační servis nebo už Respekt, ale pamatuji si, že jsem do redakce přinesl text s titulkem Kapitalismus! A psal jsem, abychom si přiznali, že to je náš cíl. Jan Ruml, sedící v té redakci, mi ten článek nevzal. Jestli to odmítnutí bylo z taktických důvodů (co to prozrazuješ, ty naivo), nebo z přesvědčení (my přece žádný kapitalismus nechceme), to jsem se nedověděl. V obou případech by se stoupenci teorie „podvedeného národa“ opět mohli cítit podpořeni.
Přesto je to teorie chybná. Předpokládá totiž, že kapitalismus je systém. Že to je jeden z konceptů společenské architektury. Ale ono to tak není, a to je jádro věci. Co lidé tehdy chtěli? Svobodu volby. A kapitalismus je pouze přirozeným vyústěním tohoto požadavku. Není to umělý systém, jehož restauraci kdosi komusi zatajil.
Proto nemají pravdu anarchisté, když brojí proti kapitalistickému „systému“. Kapitalismus není systém. Je to neutrální stav, je to automatický produkt spontánně a svobodně se chovajících lidí, ne cíl umělého projektu. Kdo útočí na kapitalismus, neútočí na něčí společenský koncept, ale na svobodu. Jakýkoli společenský koncept je prosaditelný jen cestou omezování svobody.
Ale nerodí se nám přece jen poslední léta ze svobodného kapitalismu nový společenský systém? Bruselská či globální sociální bezuhlíková shora organizovaná struktura? Pak by opravdu byl důvod, abychom se po dvaceti letech cítili podvedeni. My chtěli svobodu, ne systém.
O autorovi| LADISLAV JAKL, tajemník prezidenta ČR
