„Ráno cestou do práce kličkujete mezi různými fleky na chodníku, to nejhorší je už sice uklizené, ale celá Masaryčka vždycky lepí, jak je politá chlastem. Trnu, jak to bude vypadat před vchodem do krámu, párkrát si tam už někdo ulevil, neumíte si představit ten smrad, když je horko. Každý rok je to stejné,“ postěžovala si vedoucí jedné z prodejen na třídě T. G. Masaryka.
Přitom seznam veřejných a dostupných toalet na papíře vypadá slušně. První toalety najdou zájemci hned u Festivalového mostu ještě před Grandhotelem Pupp. Další jsou ve Vřídelní kolonádě. Běžně mají sice provozní dobu do 19 hodin. „O festivalu máme ale otevřeno až do půlnoci. Budou tady koncerty,“ upozorňuje paní z obsluhy.
K dispozici jsou také záchody na Mlýnské kolonádě, ve Dvořákových sadech nebo v prostorách hotelu Windsor. Stejně jako jinde se tady platí za použití 20 korun. Mezeru mezi Dvořákovými sady a parkem u Alžbětiných lázní, kde se nacházejí dokonce dvoje veřejné toalety, zaplnili organizátoři festivalu mobilními toaletami, takže samotné okolí hotelu Thermal nabízí asi nejvíce možností, kde si odskočit.
V samotném parku u Alžbětiných lázní jsou k dispozici hned troje záchodky. Jedny z nich sem dodal partner festivalu, společnost Rohlík, která v parku provozuje velký pavilon s občerstvením. Využít je ale mohou pouze zákazníci s účtenkou. Hned naproti jsou ale dostupné veřejné toalety.
Další pak stojí pod Alžbětinými lázněmi, jsou nádherně vyzdobené, jenže pánské pisoáry jsou kvůli vandalům mimo provoz. Mimo provoz jsou i velké veřejné toalety v podzemí Tržnice. Ty nejvíce chybí hlavně přes den, a nejen při filmovém festivalu.
Přímo v Alžbětiných lázních ale toalety pro veřejnost nejsou. Na pultíku sice leží klíče s příslušným označením, jenže ty jsou určené pouze klientům. Další příchozí obsluha odkáže na nedaleké veřejné toalety.
Jenže po půlnoci je naprostá většina toalet už uzavřená, výjimkou jsou ty mobilní v centru festivalového dění.
Odpadky i na parapetech výloh či v květináčích
A jak takové festivalové ráno vypadá? Po čtvrté hodině ranní je u karlovarské Tržnice rušno. Na lavičkách u zastávek MHD polehávají unavení fanoušci a čekají, až je některý z taxíků odveze k jejich ubytování. Kolem nich se vrší obaly od jídel, dopíjí se poslední nápoje. Pokud na někoho přijde potřeba, míří ke stromům na parkovišti ve Varšavské ulici nebo mezi auta. Někdo se jen otočí a udělá pár kroků k nejbližší zdi.
Třída T. G. Masaryka nabízí po ránu smutný pohled. Všude je nepořádek, výklenek za sochou státníka je celý vlhký, všude se válejí lahve od alkoholu. Rum, tequila, whisky, prosecco, krabičky od jídla, rozšlapané hranolky. Pod nohama skřípou zbytky plastových pohárků. Odpad leží nejen na zemi, ale i na parapetech výloh, v květináčích a opěrných zídkách.
Zatímco před pátou hodinou je už úklid v okolí Thermalu v plném proudu a party brigádníků vrší na hromady pytle s odpadem, poslední skupinky návštěvníků se trousí po okolí. „Jdu s pískem,“ zahaleká jeden z mladíků, když se ho zbytek party ptá, co hledá u poutače festivalového programu kousek od stolků místní kavárny.
Jindy pěstěný trávník ve Dvořákových sadech je také plný nepořádku. Po divokém pikniku festivalové noci je zde spousta odpadků, stejně jako v ulicích v okolí. Mezi keře je nebezpečné chodit, zbytky papírových kapesníků jsou výmluvné.
Před šestou hodinou ranní se městem začínají ozývat zvláštní zvuky. Ne, nikdo nekope do plechovek, to se jen do košťat opřeli pracovníci technických služeb. „Tady to ještě jde,“ rozhlíží se po Varšavské ulici jeden z nich. „Horší to bude na Masaryčce, jako vždy,“ dodává.
