Kolikrát má člověk pocit, že byť byl na stejném místě se stejnými lidmi, prožíval něco úplně jiného než oni. Jako na premiéře Višňového sadu na Vinohradech. Tak třeba v televizi to vypadalo, že hvězdou večera musela být Livie Klausová, která rozdávajíc úsměvy elegantně vystupovala před divadlem z limuzíny. Ve skutečnosti seděla nenápadně v poslední lóži a zvláštní pozornost nepoutala. Hvězdou večera totiž kupodivu nebyla ani představitelka hlavní role Dagmar Havlová, ani její choť Václav, natož ostatní herci. Byla to Halina Pawlovská, jež trůnila výbojně v první loži s výrazem bohyně blahobytu. Blýskalo to kolem ní fotoaparáty a ona se podobala velké mořské panně na přídi bitevní lodi. Jestlipak novopečená literární kritička Radiožurnálu zrecenzuje i zhlédnutý kus? Třeba bychom se dozvěděli něco zásadního.
Protože když hodnotila knihu o Krkonoších, pravila, že je tam fajn, což ví ze zkušenosti, jelikož milovala ředitele jedné horské boudy. Tak na to by se její předchůdkyně Jana Klusáková nezmohla.
Psalo se také, že o pauze půlka diváků odešla a potlesk byl vlažný. A že diváci inscenaci nepřijali, ale kritika ano. Kdo by nemiloval, když se názor tří vydává za názor všech? Přitom potlesk byl standardní, a pokud jsem nebyla v jiném divadle, tak neodešel skoro nikdo. Režiséra Morávka posadili (že by marketingový tah?) mezi kritiky. Pokud strůjce fórku počítal s tím, že si pan režisér s někým vjede do vlasů, šeredně se spletl. Byl sice nervózní, ale galantní a především se plně soustředil na své ovečky na jevišti. Takže šéfredaktor jednoho divadelního listu může být klidný, možná si pan režisér ani nevšiml, jak tento většinou sladce chrupkal a hlava mu co chvíli padala na prsa (jeho). Už také není nejmladší, a jestli se předtím zase vysiloval spřádáním článku, v němž anonymně rýpe do kolegů, není divu. Jen by se pak měl zdržet výlevů nadšení.
Po těchto zkušenostech, kdo ví, zda to se včerejší volbou prezidenta bylo opravdu tak, jak jsme viděli v televizi. Jako malá holka jsem sledovala s rodiči volbu prezidenta Svobody, který zvítězil nad Čestmírem Císařem. Maminka pak dojatě pravila, tak snad budeme mít svobodu doopravdy, ale otec ji jako vždy zpražil, jestli si nepamatuje, co soudruh generál říkal v osmačtyřicátém. Co máme dnes nám bez ohledu na to, kdo bude prezident, celý den předváděli poslanci. I tak se hlava státu pozná, až když je průšvih, a že by Klaus nebo Švejnar v takové situaci sundali brýle, popadli ručnici, vsedli na kůň a zvolali po masarykovsku, tak hoši budeme sedlat, si lze sotva představit...
