Zprvu to vypadalo jako klidný prázdninový týden, kdy si člověk, přestože v práci, trochu oddychne. Ale ten prv netrval dlouho. Skvostů bylo opravdu dost - překlepy k nám vozili v náklaďácích a i jinde se hojně urodilo.
Zřejmě dlouhodobá rekreace v zahraničí (populární to zlozvyk osob stíhaných v České republice) Tomáše Pitra způsobila, že jinak vzdělaný opravník chyb v našem redakčním systému neznal jeho příjmení. Nabídl mi litr. Nebylo by lepší rovnou mega? Omlouvám se, nevím, jak se v argotu řekne miliarda. Ale třeba se to dozvíme, až Švýcarsko Tomáše Pitra vydá. Jestli to tedy udělá: výčet privilegií stíhaného oproti stíhajícímu (viz Téma čtvrtečních LN) znovu potvrzuje mou obavu, kam Evropu svede její posedlost ochranou „slabších“.
Vsloupku Víkendové oteplení dlouho nevydrží (mimopražské mutace LN z 30. 7.) jsem byl vystaven informaci, že houby sice začínají růst, ale: „Nejoblíbenější velké jedlé druhy jsou v českých lesích stále velmi vzácné, a houbaři tak mohou sporadicky narazit jen na některé holubinky a muchomůrky.“ (Ano, nebýt věrných kamarádek citronové a zelené, má víkendová smaženice by za moc nestála.) „Velké jedlé houby, které houbaři nejvíce zajímají, rostou stále jen výjimečně.“ (Ale přesto jsem měl co dělat, abych v temném lese unikl nežádoucímu zájmu jedné temperamentní bedly vysoké...) Uhub ještě zůstaneme. Česká média, LN nevyjímaje, přinesla minulý týden rozhovor s Thomasem Epronem, regionálním ředitelem společnosti Areva, jednoho z účastníků tendru na dostavbu Temelína. Freudovské kouzlo nechtěného v dvoustránkovém rozhovoru (Na golf s Romanem? Jedině když vyhrajeme, LN 29. 7.) řádilo jak černá ruka. Konečně někdo pojmenoval věci pravým jménem! Provalilo se například, že trnem v oku svým odpůrcům je nejen Temelín, ale také jaderné elektrátrny Dukovany a Jaslovské Bohunice.
Rozhovor se samozřejmě zabýval také otázkou možné korupce v tak obří zakázce a momentální spoluprací Arevy s jedním z budoucích konkurentů. „V průběhu tendru s nimi spolupracovat nemůžeme,“ uklidňuje nás pan Epron. „To je zřejmé. Ale po skončení tendru vám nic bánit nebude...,“ usazuje ho autor, a bezděky tak přiznává, že ví, čí chladicí věže za čas zcela jistě kouř nevypustí - Arevy.
Rozpaky, ne-li odpor, vzbudil v redakci otvírací titulek pátečních novin „Konec trestů za neočkování dětí“. Přitom podobná slova, jako třeba neútočení, už si dávno lebedí v naší slovní zásobě. Pravda, neočkování není zrovna výkřikem krásy, ale v češtině se ne vždy pojí správné s estetickým.
Ve mně spíš vzbuzují odpor levidla českého pravopisu, jež přídavnému jménu od Edinburghu klidně sežerou „g“, a ještě se dorazí „h“ (edinburský), zatímco k Norfolku ani nečuchnou (norfolkský). To je nějaká spravedlnost?
O autorovi| ONDŘEJ, TUČEK jazykový redaktor LN
