Ústavní soud zrušil balík škrtů, ovšem až s platností k 31. 12. 2011. Podle soudu koalice zneužila institut „legislativní nouze“; do konce roku má čas přijmout zákony znovu a lépe. Šest soudců však s nálezem Pl. ÚS 55/10 nesouhlasilo.
Stanovisko většiny psala jako zpravodajka místopředsedkyně soudu Eliška Wagnerová. Ústřední bod zní takto: „80. Ústavní soud musel v této souvislosti přihlédnout i k tomu, že ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě čl. 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovouto možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není.“ Velká většina či velká pohroma Nález v tomto klíčovém bodě pokračuje následovně: „Lze sice připustit, že na úrovni zákona (jednacího řádu) se zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení (legislativní nouze), avšak protože jde o úpravu praeter constitutionem, a protože smyslem ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v parlamentu (aklamace, případně alespoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí ústavního zákona) anebo (a) jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažností situacím, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednání návrhu zákona (stav ohrožení státu, válečný stav). (...)
84. Konkrétně je třeba zdůraznit, že podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody (§ 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny). (...) Její typová závažnost musí být přitom srovnatelná s článkem 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky.“ Pamatujte na Roosevelta Z menšinového stanoviska Stanislava Balíka: „Maminkám mohu přinést zprávu dobrou a špatnou.
Špatná zpráva spočívá v tom, že ve věci dávek sociální podpory včetně příspěvku na dítě, porodného a rodičovského příspěvku zůstává situace do 31. 12. 2011 nezměněna. Dobrá zpráva je v tom, že Ústavní soud právě vydává volné pokračování příběhů o královně Koloběžce I.
Podařilo se, že napadený zákon obstál a zároveň neobstál. Dvousethlavému drakovi byla uťata většina jeho hlav, tyto se však mohou odkutálet pod sprchu živé vody a do shora uvedeného data stihnout přijetí téhož zákonného textu.
(...) Při vstupních úvahách jsem nemohl nereflektovat ani hodnotící pohled do právních dějin Spojených států amerických v 30. letech za Rooseveltova New Dealu: Ke konci zasedacího období roku 1936 Nejvyšší soud rozhodl v neprospěch zákonů nového údělu v sedmi z devíti případů, které mu byly předloženy..
.. Nakonec otupily ostří Rooseveltova úsilí změnit Nejvyšší soud nepředvídané události. Řadou rozhodnutí přijatých na jaře 1937 Nejvyšší soud změnil své předchozí výnosy a podpořil Wagnerův zákon a zákon o sociálním zabezpečení. Jeden konzervativní soudce rezignoval a na jeho místo Roosevelt jmenoval jednoho z nejdůslednějších zastánců nového údělu, senátora Huga Blacka z Alabamy.
Později Roosevelt prohlásil, že prohrál bitvu, ale vyhrál válku. Nejvyšší soud změnil k důležitým zákonům nového údělu postoj a Roosevelt mohl jmenovat soudce, kteří se ztotožňovali s jeho politikou. (srv. G. B. Tindall, D. E. Shi, Dějiny států USA, Praha 1994).“
