Představte si, co se nestalo. Jednoho chladného říjnového dne roku 1357 se Karel IV. probudil tuze špatně naladěn. Při meditaci v nedostavěné kapli na Karlštejně nastydl a málem na něj spadla cihla. Něčím ho naštvala mladá Svídnická. Opoziční Rožmberkové pořád zlobili, šlechta zkomplikovala vydání zemského zákoníku, takže neměl vliv na obsazování úřadů svými oddanými, a radši řekl, že mu návrh omylem shořel. Otravná italská návštěva Francesco Petrarca konečně vypadla z Prahy, přičemž onen údajný básník vylemtal skoro všechno rulandské ze sklepů. Císaře přitom napadlo, že se málo výrazně psalo o jeho nedávném římském pomazání a že by toho neschopného kronikáře Beneše Krabice z Weitmile měl vyrazit. Kupodivu ho rozladilo i obvyklé hlášení, že 99 procent obyvatel by v něm rádo vidělo Otce vlasti i při příští korunovaci. To zas bude brblání, že se paktuje s rudými kurfiřty.
Ke všemu přišel na audienci purkmistr Starého města pražského, Pavel Skřet z Bohnic. „Co je zase?“ zakňoural vladař. „Můj pane, máme problém s mostem.“ - „S jakým mostem? Ten Juditin spadnul při povodních.“ - „No právě, a my jsme vyhlásili mezinárodní soutěž na nový. A vyhrál to Parléř.“ - „Dyť jsem vám říkal, že je to cizák, co dokázal postavit kostel leda někde v Gmündu. S chrámem svatýho Víta se mi nimrá pět let a korunovační klenoty se zatím válejí po zemi. Zlatej Matyášek z Arrasu! Pochybuju, že se katedrály vůbec dožiju. Nic, zakázat, zrušit!“ - „Jenže my jsme ten jeho projekt jaksi náhodou jednomyslně odhlasovali. A mně ujelo, že most bude sebevědomě, ale i citlivě dokreslovat panorama a stane se dalším obdivovaným skvostem pražské architektury, a mniši to hned roznesli dál. Kdyby se to teď zrušilo, tak z nás konšelů udělají osly.“ - „Tys taky hlasoval pro?“ - „Ne! Já tehdy lezl na Říp, tak jsem poslal zástupce, počestného měšťana Jana Kněze z Dlaňovic.“ - „Hele, varuju tě. Jestli se taková nepokorná, svévolná a arogantní věc začne stavět, tak se já, český král a římský císař, klidně přivážu řetězem k pilíři. Most uprostřed Prahy! Proč jste mu neřekli, ať si ho postaví třeba v Okoři?“ - „Řekli, ale on na to, že tam je Zákolanský potok a ne Vltava.“ - „Tak v Roudnici!“ - „Most jim biskup Honza z Dražic už dávno nechal postavit.“
Krále debata unavovala: „Víš, kolik mě stálo Nový Město? Víš na kolik kop grošů by přišlo tohle?“ -„My za soutěž vyplázli 27 milionů dukátů. A Parléř si drze vyhlásí termín položení základního kamene na devátého července.“ - „To stejně nemůžu, mám tady v diáři válku s Wittelsbachama. Tak zkrátka lidu řekni, že most nebude kvůli pozemkům a hlavně nezapomeň zdůraznit, že chtějíce z vlastní vůle a naší nekonečné laskavosti, jakož i s pomocí Boží, zlepšiti stav našeho království a tak dále. Nebo že by zpupný most drze koukal na Hrad.“ - „Co když nás ale rozlícený dav Pražanů vyhodí z okna radnice?“ - „Klid, první defenestrace je hlášená až na rok 1419.“
Ještě že se nic takového nestalo a že moudrý Karel IV. stavbu povolil. Te Deum laudamus! A co jinak, doma dobrý?
***
Kupodivu ho rozladilo i obvyklé hlášení, že 99 procent obyvatel by v něm rádo vidělo Otce vlasti i při příští korunovaci. To zas bude brblání, že se paktuje s rudými kurfiřty.
