PRAHA Snad každý chlap slyšel někdy v hospodě výzvu: Pojď na páku. Ten, kdo to zkusil a vyhrál, si možná pozvedl sebevědomí. Některého pak třeba napadlo poměřit se se zápasníky, kteří se přetlačování rukou věnují systematicky.
Taková byla hlavně v minulosti cesta většiny adeptů sportu zvaného páka, armsport, armwrestling, sportovní přetláčení rukou, kanadský sport či kanadský zápas. „Podobně jako běh nebo hod kamenem je páka jedno z nejpřirozenějších měření sil, které si vyzkouší každé dítě,“ říká Milan Svoboda, prezident České asociace přetláčení rukou.
Páka se vyznačuje tím, že je sportem pro všechny. „Máme kategorie mužů, žen, juniorů a masters, které jsou rozděleny podle hmotností. Soutěží i tělesně postižení,“ pokračuje Svoboda. „Je to jediný kontaktní sport, v němž se nenásilným způsobem dokazuje, kdo je lepší, a nedochází ke zraněním.“
Na to, aby se člověk stal pákařem, nemusí mít žádné zvláštní předpoklady. „Spousta dobrých zápasníků má dlouhé ruce, což je výhoda. Na druhou stranu je i řada těch, kteří jsou menší a jsou spíš silovými typy,“ vysvětluje Svoboda.
V páce existují v podstatě dvě základní techniky. První je spodem, kdy zápasník zabere a táhne k sobě, a druhá vrchem, při níž pákař využívá dlouhou ruku a soupeřovu končetinu jakoby přejede.
„Nejlepším pákařem je obvykle ten, kdo umí zareagovat na obě techniky. Výhodou jsou ale v obou případech velké dlaně, protože když s ní zápasník dokáže obalit soupeřovy prsty, je to velké plus,“ prozrazuje propagátor tohoto sportu.
Velice důležitá je při zápasech startovní rychlost, jakou borec zabere. Stává se, že i mnohem silnější zápasník často nestačí na prudký nápor v úvodu zareagovat.
„Některým kulturistickým ,pumpičkám‘, kteří jsou vyhnaní vším možným, to na startu nezabírá. Vypracovaný biceps nebo narostlé rameno nehrají až tak velkou roli. Prosazují se hlavně specialisti, jen v začátcích se stávalo, že mistrovství republiky vyhrál někdo z jiných sportů. Třeba judista Petr Jákl,“ vzpomíná prezident.
Dříve kouzlo páky spočívalo v tom, že domácí mistrovství bylo i pro příchozí. Nikdo se pořádně neuměl přetlačovat, protože řada zápasníků přicházela z hospod. Občas se s tím prý lze potkat i dnes.
V páce se uplatňuje stále víc zápasníků z vlastní líhně „Hospodským zápasníkům se většinou dařilo, ale postupem času se prosazuje technika nad hrubou silou. Je vidět, že se stále víc uplatňují zápasníci, kteří prošli mládežnickými kategoriemi. Dokonce existuje program na zavádění oddílů páky při školách,“ popisuje Svoboda současnou situaci.
„Nezavrhujeme lidi, kteří přijdou ze čtvrté cenové skupiny. Náš nejúspěšnější pákař František Živný je dvojnásobným mistrem světa v kategorii nad 110 kilogramů. Pochází právě z podobného prostředí. Byl vytažený od piva. Dokázal ale zahodit svůj předešlý život a stal se z něj profesionální sportovec. Dával páce maximum, i když mu to ale napořád nevydrželo,“ upozorňuje Svoboda.
***
Kořeny páky pocházejí z Kanady V roce 1967 vznikla světová federace a v Kanadě se konalo první mistrovství světa. Dnes se páka pěstuje v 80 zemích světa. Česko pořádalo v roce 2002 mistrovství Evropy za účasti 28 států. Nejlepší na světě jsou Rusové a zástupci dalších postsovětských republik, kde mají zápasníci větší podporu než jinde a motivaci vycestovat do zahraničí.
Zápasí se ve stoje, zvlášť na levou a na pravou ruku. Volná ruka se musí držet madla. Jedna noha musí být v kontaktu se zemí, druhou může závodník ukročit. Přetláčí se celým tělem, pouze při startu musí být závodník v klidové poloze vyrovnaný nad vyznačeným středem stolu. Loket se opírá o podložku, z níž nesmí sklouznout. Pokud se to pákaři stane podruhé, prohrává. Klasická porážka nastává přetlačením od soupeře na svou polovinu stolu. Celé dění sleduje dvojice rozhodčích
