PRAHA Když na letní olympiádě v roce 1900 bojovali střelci o medaile, pálili na živé holuby.
To už dnes není možné. Přesto zvířata hrají ve sportu stále neodmyslitelnou roli. A i dnes na to občas doplácejí.
„Za normálních okolností bych v olympijském závodě parkur dojel, ale když jsem viděl, jak z koně teče krev, tak jsem ho nechtěl rvát,“ vysvětloval český pětibojař David Svoboda, proč na hrách v Pekingu nedokončil soutěž v parkuru. Nutno dodat, že ne všichni závodníci by při bojích o medaile přemýšleli stejně.
„Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu. Tak nevidím důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat,“ prohlásil na konci 19. století Egon Thurn-Taxis, který stál u zrodu nejtěžší překážky Velké pardubické, jež nese jeho jméno a pro ochránce zvířat symbolizuje zbytečné utrpení desítek koní.
Má člověk 21. století právo zneužívat zvířata pro svoji zábavu, jakou je sport? Může riskovat jejich zranění, nebo dokonce smrt pro nějaký pohár?
Majitelé koní, chrtů nebo třeba šneků argumentují tím, že jejich svěřenci se mají jako v bavlnce. „Kdyby kůň nezávodil, tak by tady třeba vůbec nebyl,“ říká legendární žokej Josef Váňa. Právě udržení Velké pardubické, které před téměř šedesáti lety hrozil zánik, způsobilo rozvoj stájí a chovů koní, které by v Česku bez slavného závodu jinak neexistovaly. Bez Taxisu (byť zmenšeného) by nebylo tolik zájmu a hlavně peněz. „Nebýt dostihů, koním by hrozilo vyhynutí,“ tvrdí další žokej Jiří Kousek.
Dostihy patří ke sportům, kde zvířata netrpí, podobně jako při závodech šneků či psů. Jenže zatímco koňské šampiony čeká v „důchodu“ obvykle povinnost rozmnožit chov, chrti takové štěstí nemívají.
V Anglii dostal loni pokutu dva tisíce liber jistý David Smith, kterého média překřtila na zabijáka chrtů. Psí šampioni totiž ukončují závodní kariéru průměrně ve třech letech a majitelé je dále nechtějí živit. Proto je rozdávají, podle ochránců zvířat někdy i topí nebo věší. Nebo je do roku 2006 předávali Smithovi, který je za deset liber „bezbolestně“ usmrtil, což je ve Velké Británii legální. Proto nedostal Smith pokutu za zabití téměř deseti tisíc chrtů, ale za ohrožení životního prostředí neohlášeným pohřbením psů na svém pozemku.
Ještě hůře na tom jsou ale zvířata, která nutí lidé bojovat na život a na smrt, zejména kvůli sázkám. Zatímco v Evropě a v USA jsou takové zápasy postaveny mimo zákon, v jiných částech světa se jim čile daří. Bojují psi, pavouci nebo třeba velbloudi.
I v Evropě se ale najdou místa, kde lze legálně sledovat např. kohoutí zápasy. „Turisté se nemusí bát, pokud to letos nestihnou. Budeme s kohouty pokračovat,“ pravil Dominic Hansart z francouzské vesničky Raimbeaucourt, jedné z těch, co mají výjimku na pořádání zápasů z důvodů tradice.
V jeho aréně umírá devět z deseti poražených kohoutů. Kvůli tradici, sázkám a fascinaci smrtí.
Obrázek
Zvířata a „sport“ Zvířecí zápasy nebo závody jako zdroj lidské zábavy se poprvé masověji rozšířily ve starověkém Římě. Různé druhy honů a štvanic se pak udržely jako zábava přes celý středověk až do 19. století, kdy byly nejbrutálnější formy zápasů v Evropě zakázany. Šlo hlavně o různé formy ubíjení: souboje přivázaného medvěda se psí smečkou, hon na jezevce nebo lišku v uzavřeném prostoru, kamenování svázaných kohoutů nebo hod liškou, kdy šlo o to vyhodit lišku co nejvýše. V roce 1648 v Drážďanech tak zemřelo 647 lišek, pád ze zhruba šestimetrové výšky totiž zvíře zpravidla nepřežilo.
krvavé sporty zápasy
psů Přestože jsou ve většině zemí zakázané, tak se mnohde ilegálně pořádají, Česko nevyjímaje. zápasy hmyzu Na Filipínách jsou mezi populární vražedné souboje pavouků. Hlavně v Asii pak frčí i boje na život a na smrt mezi cvrčky, obřími brouky goliáši nebo krysami. býčí zápasy Korrida je povolená a provozovaná ve Španělsku. V zabíjení býků soutěží toreadoři.
kohoutí zápasy
Jsou zakázané na většině území Evropy a od roku 2007 i v USA. Ovšem někde jsou dokonce organizované státem. Kohoutům se občas přidávají k pařátům nože. Málokterý šampion se dožije sportovního důchodu. štvanice V Evropě jsou krvavé štvanice zakázané, přesto se občas nezákonně pořádají. Mezi nejčastější oběti patří lišky a jezevci.
zvířecí sporty, kde vítězství neznamená smrt
koňské dostiny Nejznámejší a nejrozšířenější. Vedle dostihů, kam patří i klusáci, se koně používají v parkuru, v jezdecké všestrannosti nebo v pólu. Spolu s dobytkem se používají i při americkém rodeu. závod chrtů V Británii a v USA jde hlavně o velice populární závody chrtů. V Česku běhají třeba na závodišti v jihomoravské Lednici. Psi soutěží i ve všetrannosti. přetlačovaná krav Tento sport je populární hlavně ve Švýcarsku. Vítězí kráva, která z určeného prostoru vytlačí nebo vyžene ostatní soutěžící. sloní pólo Nepálská varianta klasického póla s obřími „hráči“.
šnečí mistrovství Závodí se na různých drahách. Obvyklou trať v délce 40 cm urazí nejrychlejší šneci kolem čtyř minut. holubí orientace Pravidla jsou jednoduchá. Holubi jsou vysazeni na vzdáleném místě a ten, který se první vrátí, vítězí. sýkorčí trylky Soutěží v počtu trylek vydaných za soutěžní hodinu a závody se pořádají hlavně ve vlámské Belgii. Majitel rekordmana (1278 trylek za hodinu) ale upadl v podezření, že svého
svěřence nadopoval testosteronem. překážkový běh králíků Před 30 lety se v Británii a Skandinávii rozšířil překážkový závod králíků.
Anatomie jednoho vítězství Mistrem světa se 19. července v anglickém Norfolku stal šnek Heikki. Do cíle „doběhl“ v čase tři minuty a dvě vteřiny.
START
HEIKKI SE UTRHL SOUPEŘŮM
ZÁVĚREČNÝ SPRINT
SLADKÝ OKAMŽIK VÍTĚZSTVÍ
Šampion Heikki byl za famózní vítězství od své třináctileté majitelky a manažerky Georgie Brownové odměněn salátem
