Jsi největší frajer. Cítíš se, jako bys vylezl na Mount Everest, jako bys dal rozhodující gól na mistrovství světa ve fotbale. Ale rychle to odezní. Tak si dáš další lajnu.“ Třicátník z Brna si nepřeje popisovat svou podobu ani zmiňovat jméno. Můžu říct jenom to, že si říká Flipnic. A že bral pět let kokain. „Jseš frajer, jseš bůh,“ říká, „ale šňupeš to shrbenej.“
Cena kokainu v Česku klesá. Gram, který stál loni tři tisíce korun, koupíte už za polovinu. Podle studie ESPAD spotřeba v Evropě stoupá. Předminulý rok užilo nejluxusnější drogu tři a půl milionu Evropanů. Minulý rok o milion víc. V USA je cena na historickém minimu. Mikroskopické stopy kokainu byly nalezeny na každé bankovce dolarové měny. Amerika je kokainem přesycena. Evropa je nový trh.
V novodobé české historii se začalo o kokainu víc mluvit až po roce 2003, kdy se stal výbavou návštěvníků tanečních klubů. O rok později se dostal v souvislosti s kokainem k soudu zpěvák Petr Muk. A o další rok později u nás kokain zabil prvního člověka. Brněnský DJ si šňupnul „koksu“, jeho srdce přestalo fungovat a on otevřel novou kapitolu drogové kroniky. Od té doby u nás při lajně (kokain se šňupe srolovanou bankovkou vyrovnán do řádky) umře někdo každý rok.
Stačí se poptat známých, stačí navštívit pár večírků. Praha na tom sice není jako Řím, kde měřící přístroje výskyt kokainu detekují v ovzduší, i u nás ale zkušenost s drogou prochází napříč společenským spektrem. Jen za poslední rok jsem potkal zdravotní sestru, vysokoškoláka, kuchaře, novináře i herečku, co šňupali. Tak pestrou cílovou skupinu měl dosud jen alkohol, cigarety a marihuana, ale žádná tvrdá droga. A kokain je tvrdá droga. Podle nového výzkumu prestižního lékařského magazínu Lancet je druhou nejnávykovější látkou vůbec. Návykovější je už jen heroin. „Když tuto drogu nabídnete zvířatům, budou ji brát na úkor pohlavního života, potravy a vody, dokud nezahynou,“ píše Dominic Streatfield, autor knihy Kokain – dějiny. A jak říká americký herec Robin Williams: „Kokain je způsob, jakým ti bůh dává najevo, že vyděláváš moc peněz.“
„Na rozdíl od chlastu nebo extáze to nemělo dojezd, takže jsem neviděl důvod, proč si nedat znovu,“ vzpomíná Flipnic na první lajnu. „Už při prvním šňupnutí máš pocit, že tě to zvedne nahoru. Pak se to pustí do sebevědomí.“ Kokain je droga, která vám nafoukne ego jako balon. „Cítíš se, jako bys dokázal něco naprosto neuvěřitelnýho. Obrovský vítězství. Najednou neexistuje nikdo, kdo by pro tebe byl nějakou překážkou. A pálí ti to na sto padesát procent,“ říká Flipnic. Pokud je „koks“ kvalitní, znecitliví vám dásně, nos i horní patro, protože funguje jako anestetikum. Výbuch euforie a nadšení sama ze sebe je tak obrovský, že vám vůbec nevadí, že necítíte půlku obličeje. „Není to tak silný, jako když jsi zmaštěnej z éčka (extáze) nebo si šlehneš perník (pervitin), ale na tu čtvrthodinku je to nejpříjemnější euforie, co jsem zažil. Úplně se válíš v blahu.“
Čtvrt hodiny u střídmé dávky běžně dostupného ředěného kokainu není moc. Když vám přítelkyně řekne „měla jsem koks jenom jednou“, spíš to znamená, že ho měla třikrát. „Nikdo si na akci nedá jen jedno lano,“ říká Flipnic. Kokain z hlavy rychle vyprchá a člověk – hecovaný partičkou – má potřebu udržet se v rauši.
Stejně jako do sebe někdo v pracovní době vyklopí panáčka, tak si někteří nepozorovaně šňupnou i během dne. „Problém je v tom, že na sobě nepoznáš změnu,“ říká Flipnic. „Od éčka přes amfetaminy až po heroin si uvědomuješ, že se začínáš měnit, cítíš, že jsi jinej.“ Ne tak u kokainu. „Když začneš brát koks, jsi hvězda a všechno je v klidu. Cokoliv uděláš, nedíváš se na to kriticky. A najednou ti začnou říkat – vždyť řveš na lidi, jsi arogantní a nepříjemnej, hrozně teatrální. Ale ty to prostě nevidíš.“ Americký komik Bill Cosby v jednom skeči vypráví: „Zeptal jsem se známého, proč bere kokain. Povídá – protože umocňuje mou osobnost. Aha, já na to. Ale co když jseš blb?“
Drobný Pražák Aleš, na jehož kůži se v raném věku jednadvaceti let skví četná tetování, bere ve volném čase LSD, extázi a jednou za čas i tvrdé drogy jako pervitin, heroin a kokain. „Kokain tahá z lidí věci, co si z osobních i kulturních důvodů vytěsnili do podvědomí,“ říká. Aplikace drogy podle něj ale nemá nic společného se sebepoznáváním. „Málokdo v partičce pražských umělců je šaman, co dokáže drogu ve svém vědomí kontrolovat.“
Jak to ustát?
„Kokain je pravděpodobně nejsilnější droga, co se týče psychické závislosti,“ říká Tomáš Zábranský, vysoký holohlavý muž se šesti náušnicemi v levém uchu, odborník z Centra adiktologie na Psychiatrické klinice I. LF a VFN. „A psychická závislost je nebezpečnější než ta fyzická – fyzickou si uživatelé ubližují sami, ale psychická je riziková pro jejich okolí.“ Když jdete po čtvrti červených luceren ve Frankfurtu, říká Zábranský, dáváte bacha na kuřáky cracku (nejlevnější varianty kokainu) a ne na ty, co si píchají heroin. „Dejte si čtyři tablety guarany a zapijte to kafem. Trochu znervózníte, výrazněji reagujete na podněty, jste výbušnější. Závislý na kokainu reaguje podobně. Ať už drogu má nebo ne.“ Lidé pod vlivem drog kriminalitu spíše nepáchají, dodává. Až na opilce. A ty na kokainu.
„Každá droga se dá užívat kontrolovaně,“ pokračuje adiktolog. „Některé drogy jen mají větší potenciál k tomu, aby se vymkly kontrole.“ Kdy se kontrolované braní přehoupne do závislosti, ptám se. „Tohle vědět, tak mám Nobelovku,“ odvětí Zábranský.
Znám osmadvacetiletou dívku, říkejme jí Libuše, která se v měsíčních intervalech účastní srazů zlaté mládeže, na nichž je šňupání „dobroty“ zlatým hřebem. „Nikdo z účastníků se necítí závislý,“ říká Libuše, „nikdo nechodí na večírky kvůli droze.“ Flipnic glosuje: „Partička, co si do bytu začne tahat kokain, se změní.“ Ze zlatého hřebu se stane samozřejmost.
„Změní se, jak vnímáš ty lidi, a vůbec důvod, proč se scházíte.“
„Každej chce brát koks, aby vypadal strašně krutě, strašně hustě,“ říká Aleš. „Je to ale hrozně plochá droga. A přesně chápu, proč ho bere právě ta velkoměstská cháska. Boří hranice, maj’ pocit sounáležitosti, když je jinak nic nespojuje. Drogu používají naprosto slepě a zbytečně. Stejně jako chlast tě koks táhne do velmi zjednodušeného pohledu na svět.“
Irský komik Denis Leary jednou řekl: „Jasně že si chci dát kokain. Chci si dát drogu, která mi zmenší penis, rozbije mi nos, rozstřelí mi srdce a vytáhne z banky všechny peníze.“
„Já si taky říkal, že je to jenom jednou za čas,“ říká Flipnic. „Jenže nikdy nevíš, jak na tom budeš za dva roky, s jakejma lidma se setkáš. A pak si na to samozřejmě vzpomeneš.“ Podívejte se jednou na barevnou televizi, a černobílá vám už nepřijde tak cool. „Propaříš noc, ráno vstáváš do práce, nakopneš se tim, co zbylo. A takhle se to dostane do běžnýho života,“ vybavuje si. „Byla doba, kdy jsem se podíval na bankovku a viděl koks.“
Pro potíže ale nepotřebujete brát kokain měsíc. Rizikové je i rekreační braní. Zmíněná Libuše si s pražskou omladinou dala drogu třikrát za večer a shledala, že jako pro člověka se sklonem k depresím jí jeden krutý dojezd bohatě stačí. Ivan Douda z pražského Střediska pro prevenci a léčbu drogově závislých Drop-in říká, že takoví lidé mohou kokain implicitně vyhledávat jako pokus o samoléčbu. „Jenže stejně jako po alkoholu následuje i po kokainu depresivní dojezd. A ten se zase něčím řeší, klasicky diazepamem. Ten rozhodí spaní. Takže začnete brát něco na spaní.“ Doktor pak neví, co s vámi, protože kokainem se nepochlubíte. Vždyť to bylo jen jednou.
„Pro devadesát pět procent populace se skutečně nic dít nemusí,“ říká doktor Douda. Jenže je tu těch pět procent. Jediný joint marihuany nebo pilulka extáze může u disponovaného člověka odstartovat schizofrenii, depresi nebo depersonalizační poruchu, při níž ztrácí přístup ke svému egu. Panák alkoholu může vyvolat patickou opilost, při níž o sobě člověk vůbec neví – a u soudu pak nenese zodpovědnost za své činy. Jediný „trip“, papírek napuštěný LSD, může spustit syndrom, při němž člověku do smrti běhají před očima obrazce jako ze šetřiče Windows. Jediná lajna kokainu může člověku zastavit srdce. A ani v jednom z případů nikdo netuší, jestli náhodou není oslabený kus.
Ukokainu netuší ještě jednu věc – co vlastně šňupe. Nikdo nepozná na první pohled, čím je kokain říznutý (může být ředěný lokálním anestetikem mezokainem, pracím práškem i jedem strichninem, který vás může zabít) nebo jestli se nejedná o extrémně silnou dávku (je-li člověk zvyklý na třicetiprocentní PRO DĚTI, aby je nebolely zoubky.
Americká reklama na kokainové kapky z roku 1885.
AMPULKA s lékem na uvolnění svalů (kolem roku 1900) Foto Profimedia.cz kokain a pak si dá v navyklém množství devadesátiprocentní, může skončit s krvácejícím nosem, ale nebijícím srdcem). Flipnic dodává: „Bral jsem toho hodně, ale jenom na koksu jsem zažil pocit, že mám namále a že možná zhebnu.“
Kokain se s mozkem skutečně nemazlí. Způsobuje hyperaktivitu, neklid, euforii, zvýšený krevní tlak a zrychlený tep srdce. V centrálním nervovém systému zablokuje protein, který transportuje dopamin, látku spojenou s příjemnými pocity. Ta se ocitne v pasti mimobuněčného prostoru, odkud vysílá mozku nepřirozeně silný signál libosti.
Kokain vychýlí nad normu také serotonin, hormon „dobré nálady“, ale ten po odeznění účinku drogy klesne pod původní úroveň.
Tým na floridské University of Miami vloni zjistil, že už první užití kokainu začne přebudovávat síť nervových vláken v mozku.
Díky tomu si mozek navždy pamatuje prožité kokainové libosti.
„Celkově začne organismus několikanásobně rychleji makat,“ popisuje fyzický účinek Ivan Douda.
„Srdce začne freneticky pracovat, změní se tlak. To může probudit jak euforii, tak úzkost, kterou ta euforie může, ale nemusí překrýt.“ U tahu, jenž spočívá v několika lajnách za sebou, může nastat psychóza. „Úzkostné stavy, paranoidní představy, podezřívavost, agresivita,“ vyjmenovává Douda. „Snadno získáte pocit, že po vás všichni ostatní jdou.“
A jít po vás můžou. „Když si dáváš pervitin, jsi v síti, která končí u samozásobitele, co to vaří doma v baráku,“ říká Flipnic, „ale u koksu jsi vždycky pár kroků od lidí, co maj bouchačky.“ Ivan Douda říká: „Všichni v tom řetězci samozřejmě pracují pro organizovaný zločin. I ten, co jenom bere. Koneckonců ten je tam nejdůležitější.“ S kým je kokain v pražském bytě propojen, nikdy nevíte. Nějakou představu může uživatel získat jen z velkých zásilek, které policie zadrží. Na začátku února například zabavili slovenští celníci kokain v hodnotě jedné a půl miliardy slovenských korun, který se tam dostal přes hamburský přístav lodí z Argentiny. Jihoamerické drogové klany dnes ovládají celý stát GuineaBissau v západní Africe, odkud putuje třetina kokainu dostupného v Evropě.
Že domorodci přece taky žvýkají koku, ze které se kokain vyrábí? Dominic Streatfield v knize Kokain – dějiny píše: „Před několika staletími se jen málokdo mohl upít k smrti, protože lidé ještě neznali postup destilace.“ Jenže jsme se naučili látky dokonale zpracovat. „Věda celá staletí destilovala a pročišťovala veškeré suroviny, které konzumujeme, abychom z nich vytěžili maximum... Když se koka žvýká nebo si z ní člověk připraví nálev, žádné nebezpečí mu nehrozí. Když ale alkaloid z listů izolujete a začnete si ho cpát do nosu nebo píchat do žil, lze s nějakými problémy počítat téměř na sto procent.“ Břetislav Brejcha zNárodní protidrogové centrály připomíná, že podle trestního zákona v Čechách není samotné užívání drog protiprávní: „Největší podíl trestné činnosti dokumentované Policií ČR tvoří případy související s výrobu, pašováním a distribucí drog,“ říká. Podle paragrafu 187 trestního zákona hrozí pět let kriminálu nejen překupníkovi a tomu, kdo drogu druhému „opatří“, ale také tomu, kdo drogu přechovává v množství charakterizovaném proslulou větou „větším než malém“. Máte-li v bytě kamarády s kokainem po kapsách, můžete to cítit podobně, jako byste jeli po dálnici v autě se známým, co jezdí sto osmdesát, a společně s ním dupali na plyn. Těžko ale razit právní povědomí ve státě, kde jezdí po dálnici sto osmdesát i premiér.
Lajneární čas
„Ze všech nelegálních látek je v kokainu nejvíc smrti a násilí,“ říká Aleš. „Koks je droga pro pokrytce. Od mizerně placeného sklízení v Andách přes všechnu brutalitu a násilí, co doprovází obchod, až k vyjetýmu týpkovi, co seřve svou mámu... Kokain dneska patří k látkám, co jsou tvořený primárně pro zisk a ne proto, že by člověku něco daly.“ Když se chce Aleš něco o svém nitru dozvědět, vyrazí v létě radši na makové pole a uhňácá si kuličku z opia.
Že by se stal kokain na českém trhu bestsellerem, toho se z Břetislav Brejcha z protidrogového, Tomáš Zábranský z adiktologie a nakonec ani drogoví dobrodruzi Flipnic a Aleš nebojí. „V České republice je dlouhodobě stimulační drogou číslo jedna pervitin a zatím to nevypadá, že by ho měl kokain nějakým zásadním způsobem nahradit,“ říká Brejcha.
Spotřeba kokainu roste ve všech evropských zemích, ale tam je situace od počátku opačná – nejužívanější stimulační drogou tam kokain už byl. „Důvody pro nižší cenu kokainu u nás můžou být různé,“ říká Brejcha. „Jednak může jít o ,zaváděcí cenu‘ s cílem získat ,nové zákazníky‘, jednak o snahu přetáhnout na užívání kokainu uživatele pervitinu.“ Překážkou rozšíření kokainu v ulicích je u nás právě pervitin, který má v Česku obrovskou samozásobitelskou tradici – na rozdíl od kokainu ho sem nikdo nevozí, protože si ho tu vaříme sami, jeho účinek je delší. Sice má ještě tvrdší dojezd, ale stojí o polovinu méně.
„Všeobecně se nepohybuju kolem lidí, co by měli natolik málo mozku a natolik hodně peněz, aby měli potřebu ujet si zrovna na koksu,“ říká Aleš. Reklamní fotograf, zamilovaná dvojička, která si užívá na koksu démonického sexu (protože látka zvyšuje sexuální vzrušení) nebo parta, co za tu legraci ty prachy ráda vyhodí, tu ale bude vždycky. Žijeme přece v době, kdy si můžeme dovolit oslavu každý večer. Ne jako v dávných časech, kdy se takhle slavilo jednou za čtvrt roku pod dohledem šamana. Cyklický čas, jak označoval období řádu zrození a smrti historik Mircea Eliade, je pryč. Dnes frčíme jen vpřed a zbořit časoprostor si můžeme každý večer. Tomu Eliade říkal čas lineární. „Nebo lajneární?“ říká Aleš.
Razance, prachy, sebevědomí. To jsou synonyma úspěchu a všechny z nich slibuje kokain. Opravdový frajer dokáže propařit celou noc, v posteli utáhnout dvě milenky, ráno být jako rybička a v práci řvát na lidi osmnáct hodin v kuse. Dá se to řešit Red Bullem s vodkou, pilulkou Viagry, tabletami Vyprošťovák, co rozhánějí kocovinu. Nebo každodenní námahou, spojenou se správnou životosprávou a cvičením. Nebo pár řádkami kokainu.
Ale nezlezli jste Kilimandžáro, nevyhráli mistrovství světa ve fotbale. „Máš pocit, že jsi dosáhl největšího sebeuspokojení na světě, ale to je lež,“ říká Flipnic. „Kokain z tebe udělá lháře, co lže sám sobě.“ Zná lepší způsoby, jak strávit večer. „Při sexu se svou holkou. Když jsem byl poprvý zamilovanej. Vždycky to bylo lepší. Protože to byla pravda.“
Když měla Coca-Cola grády Kokain je alkaloid, extrahovaný z keře koka, který roste v Andách. Španělé si při dobývání
Ameriky všimli rostliny, stimulující domorodce po tisíc let. Samotný alkaloid se z listů koky podařilo izolovat až v roce 1855. V 80. letech 19. století byly popsány jeho anestetické účinky, to už se ale o kokainu dávno mluvilo i v laickém světě. Od roku 1863 prodával francouzský chemik Angelo Mariani víno Vin Mariani, obohacené o listy koky, za něž ho papež Leo XIII. odměnil Vatikánskou zlatou medailí. V domovské Americe se kokainový nápoj začal vyrábět roku 1886. Jmenoval se Coca-Cola a listy s obsahem kokainu používal 20 let, dokud nebyl kokain postaven mimo gastronomii a listy v nápoji dekokainovány. V roce 1879 se kokain začal užívat jako lék pro závislost na morfiu či jako lokální anestetikum a Sigmund Freud o kokainu napsal obsáhlou studii Über Coca, v níž popisuje euforické a revitalizační důsledky. Své ženě tehdy píše erotické dopisy typu: „Uvidíme, kdo zvítězí, nevinná dívka, nebo muž plný kokainu?“ Od roku 1885 prodával americký podnik ParkeDavis kokain v cigaretách, prášku, a dokonce i v roztoku, co se píchal do žil. Jehla přiložena. Kokain se rozdával černošským pracantům, aby vydrželi déle, a byl natolik populární, že si ho v knihách šlehal i Sherlock Holmes. Své o bílém prášku věděli i Hugo Haas, Oldřich Nový či Lída Baarová. Na přelomu 20. století už ale byla návyková povaha kokainu zřejmá. Freud měl kvůli tomu mezi akademickými kolegy z ostudy kabát a přestěhoval se raději na čas z Rakouska do Francie, kde založil moderní psychoanalýzu. Důvody prohibice ale nebyly jen zdravotní. V Americe i v Evropě vrcholila rasová a sociální krize a kokain byl vhodnou nálepkou pro všechno zlé: bohémy, prostitutky a meloucháře, pokud možno černé pleti (pro útočníky na bílé paničky se v Pennsylvánii vžil termín „kokainem poblázněný negerský mozek“). V roce 1914 byl kokain v USA postaven mimo zákon jako narkotikum. Definice se používá dosud, byť jde o stimulant. Ale opravujte historii.
O autorovi| DAREK ŠMÍD, redaktor Pátku darek.smid@lidovky.cz
