Letošní krácení peněz pro ministerské kulturní granty není zrovna veselá kapitola. Aby bylo jasno: nikdo si nemyslí, že každý, kdo si doma vyřeže lodičku z kůry a babičce zatančí na špičkách labuť, má nárok na dotaci od státu. Bavíme se o špičkových profesionální aktivitách v oblasti divadla a tance. Pro tyto obory pracují komise složené z odborníků, kteří se příslušnými aktivitami zpravidla léta zabývají. Přestože ministr kultury Václav Riedlbauch řekl, že tyto grantové komise jsou poradním orgánem, ještě se nestalo, že by ředitel nadřízeného odboru umění a knihoven svévolně zasáhl do jejich rozhodování. Názory odborníků se prostě respektovaly. Pravidlo padlo a na jeho porušení doplatila například Nová síť, což je ostudné. Hlavně proto, že jde o přímo vzorový projekt, jenž by měl čerpat podporu z grantů. A to zejména proto, že soustavně podporuje uvádění nové scénické tvorby v regionech a je skutečně živou sítí regionálních kulturních neziskových organizací. A to často v lokalitách, kde je nová scénická tvorba často neznámá a nedostupná.
Nová síť se ničím neodůvodněnému krácení bránila a odpovědí jí byl dopis od ředitele Františka Zborníka, jehož mentorsky velkopanský tón ber dech - v podstatě se tu zaobaleně říká: „Vy nemáte co žádat, protože my vám nic nemusíme dát.“ Dotyčný ředitel nejenže není s to své rozhodnutí obhájit, ale ve své slovní ekvilibristice jen hauzíruje s prapodivně získanými numery, procenty, pofidérními prioritami a podobně. Končí argumentem, že tanec dostával v minulých letech příliš, a tak se mu to letos skrouhne, protože si ostatní obory stěžují (sic!). Ty sebrané peníze ale Nové síti přidělila divadelní, a ne taneční komise. Inu, je to fuška, rozdělovat peníze, zvlášť když si jeden myslí, že dává ze svého...
