Pletení z vrbového proutí je podle ní fyzicky náročné, takže se mu v minulosti věnovali především muži. Sama umí poznat vhodné druhy vrb, správně je sklidit a roztřídit, uplést metr vysokou nůši, která unese sto kilogramů, stejně jako drobné ošatky nejrůznějších tvarů a barev. „Takové pletení je již více uměleckým dílem než řemeslem, úplné zvládnutí řemeslné práce je ale naprosto nezbytné,“ uvedla Báťková. První výrobek vytvořila zhruba před třinácti lety. Ošatku má doma stále schovanou. „Dělala jsem ji dva dny a měla jsem z ní velkou radost,“ prozradila.
Od té doby vytvořila řadu košů, košíků a podobně, ale nevyhýbá se ani speciálním zakázkám, včetně oprav starých nůší či košů pro dravce. „Je hezké, když lidé mají k věcem vztah. Mají radost, když jim koš opravím, a já to beru jako takové spojení s přírodou,“ popsala.
Podle ní se k řemeslu, které bývalo v minulosti například na Zábřežsku a Šumpersku velmi rozšířené, vracejí zejména tvůrčí lidé, kteří mají blízko k přírodě či k umění a o věcech a jejich podstatě přemýšlejí. „Těmto lidem nestačí koupit si výlisek v supermarketu za pár korun. Ocení kvalitu i ruční práci,“ soudí Báťková. Pletení košíků se podle ní může věnovat kdokoli bez ohledu na věk.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
