John Mayall (1933), rodák z anglického Macclesfieldu, je neúnavným hudebníkem neustále na cestách. Vloni českým fanouškům představil v pražské Folimance novinku In the Palace of the King a neuplynul ani rok a bluesový mistr je zpátky. Se dvěma dalšími zářezy v diskografii - vloni stihl vydat ještě dvě další alba se záznamy koncertů: první na BBC ze 60. a 70. let, druhý z texaského Austinu z roku 1993. Doplnil tak svoji obrovskou sbírku o další dvě zvukově vybroušené perly a aby toho nebylo málo, vyšlo také DVD Live at the Bottom Line z newyorského vystoupení v roce 1992.
Jeho dnes už legendární kapela The Bluesbreakers přijede ve stejném složení jako loni, s kytaristou Buddym Whittingtonem, bubeníkem Joem Yuelem a baskytaristou Hankem van Sicklem.
Právě Mayallova formace The Bluesbreakers byla od svého založení v roce 1963 velkou líhní talentů a budoucích superhvězd. V polovině šedesátek byli jejími členy Eric Clapton a Jack Bruce (společně pak zformovali Cream), Claptona později nahradil Peter Green. Ten, spolu s dalšími členy Bluesbreakers Mickem Fleetwoodem a Johnem McViem, dal vzniknout kultovním Fleetwood Mac. Přes dva roky se u Mayalla učil Mick Taylor, než se přidal k Rolling Stones, na stejném místě se sešli také Canned Heat (Harvey Mandel, Walter Trout, Larry Taylor). A desítky dalších.
Obrovská škola „John Mayall představoval pro mnoho muzikantů obrovskou školu,“ prohlásil kdysi Eric Clapton. Sám John Mayall ke svému bezchybnému odhadu talentů říká: „Když se nad tím zamyslím, tak těch superhvězd ale zase nebylo tolik. Ano, v šedesátých letech, kdy jsem pracoval s Greenem, Taylorem nebo Claptonem... Byli tam jen chvíli, než odešli lovit zlato se svými sólovými kariérami a kapelami. Ale tahle doba už se nevrátí.“
A co se změnilo? „V mém přístupu vůbec nic. Neustále se snažím nacházet lidi s mým hudebním vkusem, muzikanty, kteří mě dokážou zvednout ze židle. To bylo vždycky jediné kritérium.“ Formace The Bluesbreakers prošla ve svém působení více než stovkou různých inkarnací, vydala na padesát nahrávek a s drobnými přestávkami koncertuje dodnes.
U příležitosti 70. narozenin Johna Mayalla v červenci 2003 hostovali na koncertě v Liverpoolu také Eric Clapton a Mick Taylor - mimořádné vystoupení bylo zaznamenáno na DVD s názvem 70th Birthday Concert.
Známý je také záznam koncertu Blues Alive z roku 1982, kde sestavu Mayall, Taylor, McVie a Allen doprovodili exkluzivní hosté: Etta Jamesová, Junior Wells, superhvězda „chicagského“ blues Buddy Guy a legenda Albert King.
Na Along For the Ride z roku 2001 spojil více než 40 muzikantů, mezi jinými Billyho Gibbonse, Shannon Curfmanovou, Jonnyho Langa nebo Billyho Prestona. „Splnil jsem si tím sen. Pokud existoval někdo, koho obdivuji a s kým jsem si přál pracovat a ještě se tak nestalo, tady se objevil. Jsem za tuto nahrávku velmi vděčný.“ Docela starý pán, ne?
John Mayall je od roku 2005 nositelem Řádu britského impéria. „Je to velká pocta, vlastně jediná tohoto formátu. Nikdy jsem nedostal žádnou Grammy, nejsem v žádné síni slávy a když nad tím přemýšlím, nemám vlastně ani žádný hit nebo nahrávku v hitparádách,“ usmívá se John Mayall.
Už nehraje sto třicet koncertů ročně jako před lety. „To jsme dělali dosud. Je mi sedmdesát, jsem už docela starý pán, ne? A mám obrovskou rodinu... chtěl bych trávit více času s ní,“ brání se veterán tomu, aby strávil třetinu roku na cestách a na turné. Zatím se mu to příliš nedaří. Bohužel pro rodinu, bohudík pro jeho věrné fanoušky.
