Už podruhé prošel naší vesnicí předminulou sobotu Karel IV. Tedy nejen on sám v přestrojení za herce Vladimíra Čecha, ale celý královský průvod s desítkami jezdců na koních, s dvořany na povozech, s bubeníky, pištci, zbrojnoši, šermíři, povětrnými ženami, hostinskými, klobásovými kuchaři i šašky a akrobaty. A také s patřičným ohňostrojem. Podél Berounky ho stínoval pufající historický vláček, na nádvoří dobřichovického zámku se hrála v dobové kulise Noc na Karlštejně, jedinečná událost pro ochotníky ze sousedních Řevnic, kdy se mohou volně promíchat s profesionály, jako je právě Vladimír Čech, Jan Rosák či Pavel Vítek.
Když se tenhle veselý cirkus vlekl po silnicích z Prahy na Karlštejn (s noční zastávkou v dobřichovickém zámku) loni poprvé, byla to ještě spontánní legrace s příchutí recese. Řada věcí se dolaďovala na koleně, řadě poutníků narušila pěší řád opička a řada věcí by se vůbec nepodařila bez improvizace a amatérského nadšenectví. Jenže - jak pravily speciální Noviny královského průvodu - loňský průvod sledovalo kolem podle šestadvacet tisíc lidí a tak se letos už nic nenechalo náhodě. „Královský průvod nemá být jen zábavnou historickou podívanou, ale také prostředkem propagace Středočeského kraje,“ prohlásil hrdě středočeský hejtman Petr Bendl a hned se převlékl za Karlova bratra Jana Jindřicha Lucemburského. Ani pražský primátor Pavel Bém si nevybral kostým pážete nebo anonymního zbrojnoše, nýbrž postavu dalšího Karlova bratra Václava Lucemburského. Mobilní předvolební mítink uzavřel v páteční předvíkendové špičce na celé hodiny výpadové silnice, řidiči-neřidiči, zácpy-nezácpy, králové mají přece přednost. Stálo to jedenáct milionů, jak uvedl tisk.
O týden později, minulou sobotu, se nás na Karlštejně sešlo kolem stovky. Kytarista Štěpán Rak a herec Alfréd Strejček se rozhodli, že uctí 660. výročí založení hradu i samotného Otce vlasti svým „koncertním holdem“ (jak sami své představení nazývají) Vivat Carolus Quartus. Jedinečný spektákl, složený z promluv Císaře (a k Císaři) a z geniální Rakovy hudby prezentované jeho nenapodobitelnou hrou na kytaru, poprvé (a nejspíš i naposled) zazněl přímo v karlštejnských zdech. Bez pompy a ohňostrojů, komorně a vroucně, doprovázen jen hlasitým zpěvem ptáků, jejichž hlasy doléhaly otevřenými okny z hradebního příkopu až do Rytířského sálu. Unikátní mše bez propagace, protože pozvaná média ji jaksi přehlédla, a přesto přilákala prosté lidi ze stovky kilometrů vzdálených končin, stála deset tisíc. Z kapsy obou umělců, kteří se museli složit na pronájem Rytířského sálu...
Nevím, co by udělalo větší radost Karlovi, kdyby na ty dva víkendy ožil. Možná ten průvod. Byl přece jen císař a potrpěl si na balast. Ale byl také vzdělaný člověk s citem pro ušlechtilé věci. A jednu věc nesnášel: Aby někdo uctěním jeho uctíval víc sám sebe.
P. S. Co udělalo větší radost mně osobně, je ve srovnání s Karlem vlastně zcela zanedbatelné...
***
Mobilní předvolební mítink uzavřel v páteční předvíkendové špičce na celé hodiny výpadové silnice, řidiči-neřidiči, zácpy-nezácpy, králové mají přece přednost. Stálo to jedenáct milionů, jak uvedl tisk.
