Byl to Vojta Náprstek, správně Adalbert Fingerhut, kdo zřídil ve svém domě roku 1862 České průmyslové muzeum. Byl jeden z prvních, kteří pochopili, že technické předměty mají vlastnosti nejen užitkové, ale i estetické a historické a že je třeba je shromažďovat a chránit. Výslovně Technické muzeum vzniklo v roce 1909 a mělo své sbírky ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech. Za první republiky, už brzy po převratu, se začala plánovat nová důstojná budova a pomalu a klopotně se rodil projekt a byl zřízen fond. Ovšem už tehdy byl položen základ nejen budovy, ale i problémů s budovou spojených.
Projekt architekta Milana Babušky byl sice velkorysý, ovšem technická muzea všude na světě mají tu vlastnost, že jim žádné prostory nestačí. Navíc už tehdy, za první republiky, padlo rozhodnutí spojit technické a zemědělské muzeum. Do toho přišla válka, čerstvě dostavěnou budovu zabavili nacisté, muzejní sbírky se z Hradčan stěhovaly na Invalidovnu do Karlína a po válce, když se měla budova vrátit původnímu účelu, nevrátila se celá. Pouze třetina sloužila muzejním cílům. Takže nyní, v roce 2011, dochází k převratu v dějinách této instituce. Hosté vypuzeni, muzeum se může nadýchnout. Nadýchlo se?
Kouzlo techniky Hlavním magnetem jistě zůstane ona zmíněná hlavní hala prezentující historii dopravy. Najdeme tu taháky, které jsme milovali od dětství, předprvoválečnou bugatku i kopřivnický Präsident, závodní mercedes i tatru osmičku Hanzelky a Zikmunda. Přibyla stíhačka Spitfire S-89 a doplňující expozice připomínající naše anglické letce, tuto akvizici je třeba výrazně pochválit. Další magneticky přitažlivý oddíl někdejšího NTM byl věnován fotografii a filmu. To byla ta bájná Interkamera, kolem které se později točily spory o ochrannou známku. Spory zapomenuty, bohužel zapomenuta i Interkamera a o její slávě lze jen snít. Zbyl „fotografický ateliér“, který předvádí dobové fotografické studio zavedené na portrétování za denního světla. Lahůdková je daguerrotypická fotografie Královského paláce v Paříži z roku 1844, prý pořízená samotným Daguerrem – fotografii bylo (úředně) teprve pět let. Nicméně rekonstrukce pokračuje a fotografické oddělení, dozvídám se z autoritativního zdroje, bude významně rozšířeno a doplněno o to, co jsme měli rádi předtím. Skutečně bych rád ještě někdy viděl model rozbombardovaného města z filmu Pád Berlína.
Oddělení architektury a designu je novinkou v nabídce obnoveného muzea. Přibližuje na kresbách a na modelech významné počiny z let 1860 až 1989 a připomíná úspěchy československého designu na světové výstavě Expo 98 v Bruselu. K mému srdci vlídně promluvila expozice tiskařství. Uvidíme tu například rotačku MAN z roku 1876, nádherný stroj, doslova unikátní, protože podobných se zachovalo jen pár. Starý psací stroj má doma kdekdo, ale kdo by schovával rotačku?
Mladšího příbuzného, rotačku MAN, na které se tiskl Prager Tagblatt, rozřezali v osmdesátých letech minulého století na kusy a odvozili do hutí. Jaký by to byl úžasný exponát!
Pokud by se vešel, jako že by se nevešel.
Perlou současného NTM je expozice astronomie. Tak tady jsou skutečně nádherné staré stroje, lépe řečeno přístroje. Jsou působivě adjustované a působí kouzelně. Navíc má expozice výukovou hodnotu. Návštěvník se tu hodně dozví o dějinách oboru i o jeho podstatě.
Radostná událost V podzemí muzea je model uhelného dolu, ten nadále přístupný není, ale snad jednou bude, až se najdou peníze. Tím bychom se vrátili do doby, kdy muzeum ještě nebylo zanedbáváno, ale neodpovídá to na otázku, co dál. Prvotní dojem z nové expozice je totiž ten, že je to muzeum muzea. Že se tu předvádí muzejnictví „jaké bývalo“.
Podle zveřejněných údajů stála rekonstrukce 438 milionů. Těžko se zbavit představy, že byly použity hlavně na přestavbu administrativní části, která se vrátila k ideálu původního projektu a zbavila se nejapných příček, na něž si vedení muzea stěžovalo na úterní tiskové konferenci.
Nicméně znovuotevření muzea je radostná událost, nově zřízené expozice jsou zdařilé, přičemž ta astronomická je skvělá. Rekonstrukce bude pokračovat, na opravu čeká fasáda a oplocení areálu. Měla by být přistavěna další budova na Letné, v Čelákovicích mají vzniknout depozitáře a na Masarykově nádraží má být železniční muzeum. Asi to je ta správná cesta – budování specializovaných expozic. Vždyť i pražský dopravní podnik má výtečně koncipované muzeum tramvají ve Střešovické vozovně, muzeum vojenské techniky v Lešanech má světovou pověst, existují soukromá technická muzea, připomenu výtečné automobilové muzeum zřízené Antonínem Charouzem v Lánech anebo muzeum tanků manželů Janouškových ve Smržovce u Tanvaldu. Úspěšné muzeum technického typu samozřejmě potřebuje prostor a peníze, jako každé muzeum. Ovšem musí být založeno i na vtipu. Jednadvacáté století je doba kontaktu a interaktivity. Technické muzeum by se nedostalo dál, i kdyby zabralo celou Letenskou pláň a na jeho provoz by šly všechny peníze promrhané magistrátem. Diváka je třeba vtáhnout do děje. Skvěle dokážou dělat tyhle věci Francouzi, stačí si zajít do technického muzea v Paříži a po prvním setkání s kráčejícím robotem pochopíme, kudy vede cesta.
Nelze pochybovat o tom, že nově otevřené muzeum přivábí mnoho diváků. 29. prosince loňského roku tu byl při dni otevřených dveří těžko zvladatelný nával a ten se jistě bude opakovat. Dopravní hala si ponechá svůj magnetický efekt, i kdyby tým nového ředitele Karla Ksandra nehnul prstem. Byla by to ale škoda, kdyby mělo doslova zůstat při starém. Moderní muzejnictví dávno překročilo meze pouhého vystavování. Je to mezioborová disciplína s obrovským potenciálem zasáhnout hlavně mladou generaci. Předpokládá ovšem, že se od principu „ukaž“ přejde k principu „zkus si“.
A ten naplnit, to je nesmírně náročný úkol.
***
Prvotní dojem z nové expozice je ten, že je to muzeum muzea. Že se tu předvádí muzejnictví, „jaké bývalo“.
O autorovi| ONDŘEJ NEFF novinář a spisovatel
