Středověk měl mnohem vyhraněnější pohled na pravdu a lež než dnešní doba. Byl-li například vědec „usvědčen“ z omylu, mohl skončit i na hranici – protože se ocitl v moci ďábla. Moderní svět hledí na omyl shovívavě, jako na samozřejmost. Splést se může každý vědec.
Tento tolerantní přístup moderní vědy by chtěl místopředseda vlády Čunek rozšířit i na trestní právo. Jeho přítel a místostarosta Jaromír Kudlík byl včera nepravomocně odsouzen za křivou výpověď. A přitom se podle pana Čunka „spletl jen o hodinu“. Konzervativní politik by měl rozeznávat rozdíl mezi výpovědí před soudem či policií, kde dotyčný musí přiznat, že si něco nepamatuje, a hypotézou, která má cosi dokazovat v nějaké teorii, která nemůže nikomu ublížit. A nebo je možné před soudem křičet Zabil ho Čunek!, aniž by to byla pravda? Ve světě „konzervativního“ JČ by bylo zanedbatelným omylem splést se o jediné písmeno. Zabil ho totiž Dunek.
Usilování místopředsedy vlády o obnovení vlastní dobré pověsti připomíná chirurgický zákrok „obnovující“ panenství. Je křečovitě vylhané a hloupé. Panensky čistého předsedu uvidí jen „věřící“ bratři, ale na to nepotřebují podobné absurdní komentáře. Někdo by měl panu Čunkovi říci, že by si u zbytku populace nejlépe pomohl mlčením.
Čtěte „Pomohl...“ na str. 1 a 4
