Vědci pracují na dalším vývoji kvantových počítačů, využívajících „hardwarově“ kvantově mechanické vlastnosti částic, například elektronů nebo fotonů. Jeden z experimentů vede k takzvanému skladování světla.
Tým Harvardské univerzity, který vede dánská fyzička profesorka Lene Vestergaardová Hauová, pracuje na experimentu, jenž by se dal nazvat skladování světla. Představte si, že v jedné látce světlo zaniká a ve druhé se zcela totožné světlo rozsvěcí a vyzařuje z ní.
Vědci tohoto jevu docílili tím, že zpomalili rychlost světla na minimální úroveň (v tomto případě to bylo 24 km/h). Zpomalení nastalo po propuštění světla mrakem složeným ze dvou milionů sodíkových atomů, které se nacházely v prostoru s teplotou téměř rovnou absolutní nule - lišila se od ní jen jednou miliardtinou stupně.
Světlem pouštěným do mraku byl laserový paprsek. Když mizel v oblaku, „vtiskly se“ jeho parametry do atomů sodíku. A právě přes tyto atomy se světlo dostalo do druhého mraku, který byl od prvního vzdálen dvě desetiny milimetru. Na jednom místě a v kompaktnosti byly oba „oblaky“ udržovány pomocí magnetické pasti.
Zafixování světla probíhalo při experimentu následovným způsobem: Sodíkové atomy vygenerovaly světelný impulz se stejnými charakteristikami, jaké měl původní laserový paprsek. Informace o něm měly zafixovány a oživil je další krátký impulz řídícího paprsku druhého laseru. Tento nový impulz, který atomům sodíku „připomněl ten zapamatovaný“, pomalu procházel prvním oblakem a plynule se dostal do druhého oblaku, jímž prošel, a nakonec z něj vyšel s normální rychlostí.
Pozorovateli se vše jeví, jako by v jednom mraku světlo zmizelo a neporušené, nezměněné vyšlo z toho druhého.
Podle profesorky Hauové jsou atomy sodíku, přenesené do druhého mraku, skutečně materiální kopií počátečního laserového impulzu. Právě tento efekt se má v budoucnu používat při zpracování informací v kvantových počítačích, které se díky tomu stanou ještě produktivnějšími.
O autorovi| JITA SPLÍTKOVÁ, Autorka je vydavatelkou webového magazínu Futurologie
