Došlo tak ke kontaminaci sběrnic, na kterých se během letu Genesis shromažďovaly částečky slunečního větru, tedy toku částic vyvrhovaných Sluncem. Odborníci se těšili, že sondou shromážděné vzorky pomohou upřesnit nejasnosti kolem povahy naší soustavy.
Zvláštní pozornost se soustředila na „kyslíkový dluh“ astrofyziky. Tento běžný prvek představuje totiž velkou neznámou v rovnici vzniku sluneční soustavy. Vyskytuje se totiž ve třech stálých izotopech. Tyto varianty označované izotopovými čísly 16. 17 a 18 mají v jádře stejný počet protonů (osm), ale liší se množství neutronů v jádře (jen pro úplnost řekněme, že izotopy mají osm, devět nebo deset neutronů).
Nejběžnějším izotopem je O16, který na Zemi tvoří 99,762 procenta zásob tohoto prvku. Ale neplatí to pro celou sluneční soustavu. Ve vzorcích z Marsu, Měsíce či meteoritů je zastoupení izotopů odlišné. Proč tomu tak je, není jasné. „Sice už máme mapu výskytu kyslíkových izotopů, ale číst v ní neumíme,“ přiblížil současnou míru (ne) znalostí časopisu Nature astrochemik Kevin McKeegan z Universitv of California, který pracoval na vyhodnocování vzorků z Genesis.
Ani jeho týmu se nepodařilo „mapu“ dokonale zorientovat, přesto do ní doplnili důležitý díl. Materiály, které se podařilo z poškozených kolektorů zničené sondy získat, ukazují, že na Slunci je izotop O16 zastoupen ještě hojněji než na Zemi. Stále však neznáme odpověď na otázku, proč tomu tak je.
Výsledky rozboru izotopů kyslíku z Genesis, o kterých McKeegan informoval odbornou veřejnost na konferenci v Houstonu, představuje především technický úspěch. Jakkoliv se to zdá neuvěřitelné, ztroskotalá sonda totiž patrně splní všechny dané vědecké cíle.
