Vypadá to neuvěřitelně, ale v televizním cyklu hereckých portrétů Neobyčejné životy začínají převažovat ty povedené. Po příšerném předvádění nejprivátnějších záležitostí a používání obrazovky k řešení vlastního černého svědomí jsme znovu měli možnost vidět zpovědi špičkových herců, kteří prožili svůj život pohrouženi v milované profesi, dali jí maximum svých sil a také o tom poutavě a kultivovaně vyprávějí.
Posledním příspěvkem byl medailon předního brněnského herce Ladislava Lakomého. Byl v podstatě velice smutný, ba dojemný, protože zároveň znamenal povzdech za uplývajícím časem, za zemřelými kamarády a kolegy. Vlastně pojednával převážně o smrti, ale kupodivu diváka neuvrhl do hluboce pesimistických úvah, protože pan Lakomý hovořil neokázale o svém životním krédu a o tom, co mu divadlo dalo a proč mělo pro něj smysl.
A to bylo naopak povznášející - ono vědomí skutečných hodnot, které nevyvanou. Vzpomínal na své role, jak sám říkal, fyziognomie jej předurčila většinou k těm vážným. A také na titulní v Sokolovského slavné inscenaci z roku 1965 - v Komedii o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. Líčil, jak se každá repríza hrála jako derniéra, protože bylo nejisté, zda soudruzi titul nezakážou. Aby ne, když po letech ateistické výchovy postava Opovědníka v úvodu pravila „Pochválen buď Ježíš Kristus“ a plné hlediště se jednohlasně ozvalo „Až na věky, amen“. Takové herecké vzpomínky lze jen závidět.
***
PREMIÉRY
* Arnošt Goldflam: Blbá Veruna režie: Arnošt Goldflam, Divadlo Husa na provázku, Brno, premiéra 27. 5.
* Václav Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů režie: Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo, Hradec Králové, premiéra 29. 5.
* David Drábek: Hračky režie: David Drábek, Divadlo Minor, Praha, premiéra 30. 5.
